CBKC - 3059/98

Americkým majitelům a chovatelům Fil

Vážené dámy, pánové,

Ohledně dopisu paní Janice Byers adresovaného FCI a protestu pana Romero da Costa bych chtěl objasnit následující:
1. Dopis paní Byers považuji za nevhodný a hrubý k chovatelům Brazilské fily a CBKC jako jediné organizaci oprávněné přednášet FCI rozhodnutí v jakékoli věci týkající se plemene Brazilská fila.
2. Zasahování paní Byers ve prospěch CAFIB (Clube de Aprimoramento do Fila Brasileiro), disidentské organizace která pouze působí propblémy a rozkol mezi chovateli Brazilské fily v různých zemích a klubech, je považováno za urážku brazilských chovatelů odhodlaně bránících své národní plemeno.
3. Brazilská fila je národním bohatstvím a jedině oficiální standard č.225 vypracovaný CBKC je uznáván na celém světě včetně Federación Canófila de Puerto Rico (FCPR) , přidružené k FCI v rámci Spojených Států. Žádnou oficiální organizací NENÍ CAFIB UZNÁVÁN.
4. Paní Clelia Kruel, Mezinárodní rozhodčí CBKC/FCI která chová Fily po 23 let a v současnosti je předsedkyní Fila Brasileiro Assocoation, má právo a povinnost překládat zprávy a informovat Americké chovatele o důležitých skutečnostech týkajících se plemene Brazilská fila.
Jakákoli obvinění proti ní musí být vznesena ke Sboru rozhodčích CBKC v Brazílii, kde jí byla udělena licence. Pouze Sbor rozhodčích má pravomoc posoudit, zda jsou tato obvinění oprávněná či nikoliv.
5. Jako čestný člen FBA žádam vydavatele Fila Digest (pozn.překl.: periodikum vydávané FBA) o zveřejnění tohoto otevřeného dopisu, aby byly rozptýleny pochybnosti a nedorozumění v uvedené záležitosti.

Přeji Vám Veselé vánoce a šťastný Nový rok.

Se srdečným pozdravem

Sergio Meira Lopes de Castro
Prezident CBKC

Clelia Kruel, autorka tří anglicky psaných specializovaných knih o brazilských filách, zakladatelka dvou specializovaných klubů pro brazilské fily v USA, spolupracovnice řady časopisů o psech: Dogs v Kanadě, Dog World (USA), Revue Chien 2000 (Francie), Atualidades Caninas & Veterinárias (Brazílie), Molosser Report (Německo), Notes Dogs Magazine (Itálie), Perros Pura Sangre (Mexiko), specializovaný rozhodčí pro brazilské fily klubu CBKC (Brazilian Confederation of Cynophilie)/ FCI (Federation Cynologique Internationale), rozhodčí pro skupinu I, II a V v CBKC/FCI, rozhodčí SKC (States Kennel Club) pro pracovní a strážní psy, chovatelka brazilských fil více než 25 let, Brazilka, majitelka chovatelské stanice Camping Kennel /USA, Canil Camping/ Brazílie, spolupracovnice tří encyklopedií o psech, pisatelka mnoha článků o chovu pro řadu časopisů molosských klubů a FBCA (Fila Brasileiro Club of America) a FBA (Fila Brasileiro Association), bývalá předsedkyně klubu FBA (Fila Brasileiro Association).

Právě jsem dočetla knihu El Gran Libro del Fila Brasilero autorky paní Inés van Damme (Tikal Ediciones, Madrid, 2000, brožovaný výtisk, 407 stran). Název knihy se mi zdál známý, protože profesor Procópio do Valle a pan Enio Monte již vydali knihu o bazilských filách v roce 1981 (vydavatelství Nobel) s přesně stejným názvem v portugalštině - O Grande Livro do Fila Brasileiro.

Některé články a obrázky se mi velmi líbily, ale nepochopila jsem, proč by tohle měla být informativní kniha, protože se pokoušela o vymývání mozků neustálým opakováním námitek proti černé a tmavě žíhané barvě v tomto plemeni. Nebyl to zdroj rozumných informací. Některé kapitoly o evropských chovatelských stanicích jsou cenné pro osoby, které se zajímají o rozšíření brazilských fil v Evropě, třebaže jsou tyto informace poněkud zakaleny stálou snahou autorky hanět chovatele, kteří se neřídí standardem CAFIB.
Autorka neustále jako zadrhnutá deska opakuje, že pravé a skutečné fily existují jedině ve Španělsku a v některých chovatelských stanicích Minas Gerais. Navíc tvrdí, že 80 % brazilských fil jsou bastardi. Ale nikde neuvádí skutečný důkaz tohoto svého tvrzení, ani nevysvětluje, jak se v takovém prostředí podařil zázrak uchování "čisté a skutečné fily CAFIB". Neustále také opakuje, že "chovatelé kříženců" toto plemeno zničili v roce 1974, ale zapomíná se zmínit o tom, co se stalo v Minas Gerais dříve, v padesátých letech. Krátce – uvedu informace o chovatelích s jejich skutečnými jmény, místy a daty. Půl pravdy je celá lež a zdá se, že autorka této knihy je odbornicí na dezinformace. Možná během svých tří výletů do Brazílie našla dostatek času, aby dokázala dát dohromady celý příběh fil, zvláště těch "skutečných fil" z Minas Gerais. Podle jejího názoru chovatelé ze Săo Paula a Rio de Janeira byli v roce 1974 v čele těch, kdo křížili rasy, ale zapomíná, že Săo Paulo je sídlem CAFIB a také sídlem chovatelské stanice Parnapuan Kennel, které si tolik považuje. Ve skutečnosti neví nic o průkazech o původu, jinak by věděla, že psi z chovatelské stanice Camping pocházejí přímo z linií Samor a Parnapuan počínaje fenou Fera do Parnapuan, fenou ze stanice Pedrinho do Engenho Ranch (Minas Gerais). Aniž by věděla, o čem mluví, uvádí na straně 199 obrázek psa Antares do Camping s textem: "Exemplar que muestra la influencia del Mastim Napolitano!" (Ukázkový příklad vlivu neapolského mastina).
Kde přišla na myšlenku, že by starobylá rodina Sampaio Moreira nebo majitelé chovatelské stanice Parnapuan Kennel chovali fily s neapolskými mastiny? Samozřejmě že toto předpokládané křížení neproběhlo v posledních dvaceti čtyřech letech, během nichž jsem chránila toto plemeno liniovou plemenitbou, jež vyústila v chov šampionů tohoto plemene v chovatelské stanici Camping již od roku 1977. Selekce fil byla vždy mou vášní a do Spojených států jsem vždy exportovala jen to nejlepší včetně dvou brazilských šampionů přicházejících přímo z Brazílie. Šlo o psy Ch. Artemis do Igarapaua a Ch. Aretuza do Tibaita (obě s osvědčením OFA Good). Abych uchovala pouze zdravé fily, byla jsem první chovatelkou fil v Brazílii, která rentgenovala své psy již od roku 1983, abych se v chovu vyvarovala dysplazie kyčelního kloubu. Chovatelé v CAFIB to nikdy nedělali. Nedávali si pozor a výsledky jejich nedbalosti přinesly ztráty německým chovatelům, kteří importovali dysplatické psy Fazenda da Carolina. Zde ve státech se stalo totéž s importy ze stanic Fazenda da Carolina a Tręs Curumins.
Vraťme se zpět na stranu 199. Můžeme si povšimnout, že jméno majitele Antarese v knize uvedeno není. Stávající a dřívější majitel, v jehož domě byl snímek vyfocen, nikdy nedal paní van Damme souhlas se zveřejněním tohoto snímku. Zajímavé je, že na straně 209 se autorka nezmiňuje o evidentním vlivu německých dog ve psech pocházejících z Minas Gerais. K několika exportům těchto psů došlo v padesátých letech, kdy již byl standard plemene sepsán, za pomoci odborníků, kteří je prodali. A tak Dr. Santos Cruz věděl, jak má tehdy poznat pravou filu, třebaže to později popíral. První standard brazilské fily měli sepsat tři lidé, kteří byli vybráni pro jejich znalosti plemene, a Dr. Paulo Santos Cruz byl jedním z nich. Letěl do Minas Gerais a ve svém malém letadle přivezl psy, aby je prodal ve městě, ve kterém bydlel. Psy inzeroval v místních novinách. A nakonec se tato část historie dostala do knihy paní van Damme. Dále na straně 301 autorka píše o "špatné kvalitě amerických fil", kterou však nikdy neviděla. Američané mají nejpromyšlenější kynologické instituce na světě a než se pustí do chovu, udělají si pořádně své domácí úkoly. Američtí chovatelé fil si jsou vědomi důležitosti genetiky a čtou rodokmeny. Vědí o genu B, který vždy existoval v anglických mastifech, původních buldocích a bloodhoundech. Ten gen prostě nemohl zmizet z brazilských fil jen proto, že si to chovatelé CAFIB přáli. Vědí, že na celém světě existují a vždy existovali "chovatelé kříženců", v Evropě, ve Spojených státech, nebo v Minas Gerais, dokonce i před rokem 1974, a že množírny jsou dobrým podhoubím pro podvodné průkazy o původu. Kdo je naivní? Američané vědí, zda jejich psi měří víc než oficiální standard FCI. Vysoce kvalifikovaní rozhodčí pocházející z Brazílie byli na výstavě FBA Fall Circuits překvapeni vysokou kvalitou amerických fil. Viděli psy větší a těžší díky speciálnímu krmivu a doplňkům, které dávají Američané svým psům. Není divu, že americké fily získaly BOB na světové výstavě ve Švýcarsku, druhé místo v Argentině, BOB v Maďarsku, třetí a čtvrté místo v Mexiku. Samozřejmě že CAFIB nemá v Americe co pohledávat, protože to je země, ve které je černá barva velmi populární. Vášeň Američanů pro fily se shoduje s vášní Brazilců pro jejich národní plemeno. Hlavním rozdílem je to, že většina Američanů chová své fily ve svém domě a jedná s nimi jako s vlastními dětmi. Až na několik výjimek má většina chovatelů jen několik fil jako já. V současnosti mám jen osm fil, Saci je z nich nejstarší. Jsou to skutečné fily, po 24 letech důsledného chovu, v nichž jsem každoročně získávala tituly šampionů bych si nenechávala žádný brak.
Antares do Camping je potomkem Saci do Camping a Basra da Fazenda do Indomito; oba tito psi byli bez dysplazie kyčelního kloubu a s osvědčením OFA, oba vynikajícího ostrého temperamentu. Antares je při ochraně rodiny nebo teritoria agresivní.
Uvádím několik charakteristik pro ty, kdo neznají rozdíly mezi neapolským mastinem a brazilskou filou.

Jak je patrné, Antares dokonale odpovídá oficiálnímu standardu brazilských fil včetně velmi ostré a ochranářské povahy. Nezapomínejte na deváté přikázání: "Nevydáš falešného svědectví proti bližnímu svému". A to je důvod, proč jsem neukázala na možné "chovatele kříženců", jak o mně tvrdí autorka na straně 300 své knihy. Kdyby byli v Sao Paulu a Riu "chovatelé kříženců", co by bylo s "chovateli kříženců" v Minas Gerais? Chovatelé fil v Minas Gerais byli prvními, kdo křížil fily s loveckými psy, boxery a německými dogami. Ale lidé v CAFIB neustále tvrdí, že to byli jen chovatelé v Sao Paulu a Riu. Mezi jednotlivými zeměmi zde nikdy neexistovala železná opona, kolem rančů v Brazílii nikdy nebyly ploty. Fily se volně křížily s ostatními plemeny žijícími na rančích a křížily se dokonce i s divokými psy. To však dokazuje, jak silné jsou základní rysy tohoto plemene. Brazilská fila přežila stálé křížení trvající 300 nebo 400 let. Vybírala jsem takzvané "čisté a skutečné fily", jak jim autorka říká, více než 24 let po sobě, to vše v souladu s oficiálním standardem plemene. Přesto nebudu nikdy překvapena, pokud se v některém vrhu objeví štěně s ocasem jako buldok, nebo s předkusem. Na vině jsou přežívající geny předků, jež vypluly na povrch (atavismus), stejně jako gen B pro černou barvu. Sleduji černou barvu v průkazech od roku 1946, kdy byly registrovány první fily přivezené z Minas Gerais. Černá listina, kterou paní van Damme publikovala, pocházející z roku l979, je vtip. Uvádí filu Nubia de Samor, což byla dokonalá fila ze všech ohledů. Průkaz této fily ukazuje, že je z poloviny Samor a z poloviny Parnapuan, pochází v přímé linii z Uri a Ela de Parnapuan. Můj první chovný pes byl neuvěřitelný a nejúspěšnější pes své doby, Gr. Intl. Ch., South Am. Ch., National Ranking Winner v roce 1980, Orixa do Kirongozi. Sám Dr. Paulo Santos Cruz Orixu posuzoval třikrát a třikrát ho ocenil titulem BOB (Vítěz plemene). Po nějakém čase ho nazval "bastardem". Já sama jsem posuzovala Orixu jednou a také jsem mu zadala titul BOB. Neměl žádné vady, jeho kladem byl nádherný pohyb a ostrý temperament, který však bylo možné dobře kontrolovat. Přesto ho někteří slepí příznivci CAFIB dali na černou listinu. Nikdo z nich neví nic o Devátém přikázání. Kdo jim má ještě věřit? Je v pořádku uchovávat plemeno, ale je nesmysl strkat do plynových komor vynikající fily jen na základě nějakých domněnek. Fanatici nikdy nepřežívají a CAFIB je dnes v Brazílii v komatu. Když paní van Damme tvrdí na straně l47 že "fuera del standard del fila puro están" (zcela mimo standard fily jsou) a uvádí dlouhý seznam psů, do kterého zahrnula takové psy jako Cacibe dos Pampas (Trinity) a Araribóia, kteří jsou skutečnými předky psů Boa Sorte, napadá vlastní řady. Nedovedu si představit, proč používá psy, kteří mají ve svých průkazech jen dvě generace předků. Jak může kohokoliv obviňovat, jestliže její psi jsou jen v podružném registru, který CBKC naneštěstí povoluje? Tato posedlost CAFIBu ve věci tmavého žíhání a černých fil se zakládá na chybných informacích. Tyto fily v Minas Gerais a ostatních brazilských státech existovaly vždy. Podle Enia Monte a prof. do Valle, kteří shromáždili informace od spolehlivých chovatelů, existoval v 50. letech v Minas Gerais ranč s názvem Morro Grande (v oblasti Varginha). Tento ranč vlastnil Antonio Mariano dos Reis. Kromě žlutých a žíhaných choval pan Reis rovněž celou linii černých fil. Rodina pana Reise spolu s José Gomesem de Oliveirou byli ve 40. a 50. letech v Minas Gerais největšími chovateli fil. Renato Ribeiro Reis začal chovat fily v roce l948. Tvrdil, že fila, která na něj nejvíc zapůsobila, byl Nero, černá fila z ranče Morro Grande.
V knize prof. Procópia do Valle a pana Enia Monte, čteme, že José Gomes de Oliveira, z oblasti Varginha, MG, byl chovatelem, který dodal největší množství fil do Săo Paula a Belo Horizonte. Jeho psi byli žlutí a žíhaní, velcí, s těžkými hlavami, velkými laloky a vynikajícím temperamentem, třebaže se u některých projevoval vliv německých dog.
José Rezende Paiva byl chovatelem, který uchoval poslední krevní linie fil Reise a José Gomese de Oliveira. Protože potřeboval poháněče dobytka a pro tuto práci se mu fily zdály příliš těžké, skřížil je s německými boxery a prohlašoval, že byl s výsledkem tohoto křížení velmi spokojen. Jiný chovatel z 50. let byl Pedro Ribeiro Junqueira de Souza, Fazenda do Engenho, v oblasti Silvestre Ferraz, (dnes Carmo de Minas a Săo Lourenço). Začal chovat fily v roce 1920 se zvířaty, která přivezl z Cristiny poblíž Itajubá jeho švagr. Choval dvě různé linie: jednu tmavě žíhanou, u níž se někdy objevovala šedá a modrá; tito psi byli střední velikosti, velmi silní s masivními hlavami a spoustou volné kůže. Druhá linie byli velcí žlutí psi se spoustou volné kůže. Z této žluté linie získal Dr. Paulo Santos Cruz fenu registrovanou v roce 1958 pod jménem Fera do Parnapuan (číslo zápisu BKC 16785), kterou nakryl proslulým Tamoyo de Parnapuan přivezeným z Conselheiro Lafayete. Výsledkem byl vrh jednoho z nejlepších vrhů Parnapuan narozený 23. dubna 1959. Šlo o velmi vyrovnaný vrh co do exteriéru, velikosti a krásy, jak tvrdí paní Antonieta Santos Cruz. V tomto vrhů byla slavná fila Orixá de Parnapuan, velmi těžká (vážící 94 kg) a s kohoutkovou výškou 79 cm. Ve vrhu bylo devět sourozenců a mezi nimi černá fila Ogum de Parnapuan, kterou si Dr. Santos Cruz ponechal na chov. Naneštěstí tento pes zahynul ještě mladý. A díky tomu je, jak jsem řekla, Fera de Parnapuan, jedním z předků psů Camping.

Dalším známým chovatelem fil z údolí Săo Francisca byl Joăo Accioli z chovatelské stanice Tapiocanga (1949). V záznamech najdeme, že jeho rodina, Martins Soares, vlastnila fily od konce 19. století v Neópolis, Varzea Nova a Engenho Cadoz. Tehdy se těmto psům říkalo "cabeçudos". Později se jeho rodina i se psy odstěhovala do státu Goiás. Teorie pana Accioli zní, že "cabeçudos" přišli do Goiás s legendárními "Bandeirantes" (ze Săo Paula). "Bandeirantes" byli průkopníci ze Săo Paula cestující divokou krajinou a hledající otroky, zlato a diamanty. Otevírali nové oblasti a začali se usazovat v obydlených oblastech Brazílie. Během svých dlouhých výprav potřebovali fily k chytání indiánů a jako ochranu svých mul před jaguáry. Pan Accioli tvrdí, že rodina Caixeta byla velkým zdrojem fil mezi Pires do Rio a Orizona. Tyto fily byly převážně tmavě žíhané. V roce 1923 viděl pan Accioli žluté a černé fily na ranči rodiny Gonçalves. Nejvíce na něj zapůsobil pes Chibante, velký pes s velmi mohutnou hlavou, černý s bílými skvrnami ve vlastnictví pana Manoela Gonçalvese. Ten vyprávěl o psovi Chibante, že dokázal složit zuřivého býka, který odmítl vstoupit do corralu a ohrožoval řančerův život. Chibante byl také vůdcem smečky a hlavním strážcem ranče. Jeho teritoriem byl trojúhelník: hlavní obytný dům, dvůr a corral. Nikdy nenásledoval rančera, když se vydával pryč se svým stádem. Tuto práci odváděli "atravessados", kříženci fil a loveckých psů, kteří byli lehčí a pro velké vzdálenosti vhodnější. Pan Accioli začal chovat se psem od pana Santa Cruz, Goiásem, a jeho nejlepším psem byl Protetor de Tapiocanga, žíhaný pes s bílou hrudí a zelenýma očima registrovaný pod číslem KCP # 1585 15. ledna 1952. Tento pes dal vynikající vrhy, velmi agresivní, někteří potomci byli černí s bílými hrudníky a hnědými skvrnami. Svoji chovatelskou stanici uzavřel v roce 1971.

Linie Samor (1920) Pan Gumercindo Saraiva, správce ranče Cajuru Sampaia Moreira, v zadní částí státu Săo Paulo, si přivedl první fily od rodiny Meirelles v Campinas zhruba v roce 1920. Šlo o tmavě žíhané a černé psy. Později si přivedl další fily ze stanic Guaxupé a Varginha na jihu Minas Gerais. Jeho nejlepším psem byl Thor de Samor, vynikající žíhaný pes s bílým límcem, velmi silný a velmi ostré povahy. Thor de Samor byl otcem slavné uhlově černé feny Xita do ABC, která se stala pětinásobnou šampionkou Brazílie. Vlastnila ji stanice Samor. Potěšilo mne, když jsem si na straně 280 přečetla, že paní van Damme považuje průkaz o původu fily Uruce de Kirimaua za "bezvadný". Uruce je dcerou psa Temporal de Kirimaua × Amazona de Água Boa. Temporal patřil profesorovi Procópio do Valleovi, který choval vynikající černé fily. Pan Jaime Hernantes, majitel chovatelské stanice El Regato de Subiria ve Španělsku, si koupil fenu Uruce de Kirimaua a nakryl ji psem Cacique de Itavuvu (syn Gr. Int. Ch. National Ranking Winner v roce 1981, Alferese do Camping de Sorocaba) importovaným z Brazílie německou rozhodčí paní Roswitou Ketelhon, která si z tohoto vrhu ponechala dvě štěňata. Pes Aquila del Regato de Subiria vyhrál světovou výstavu v Dortmundu v roce 1991. Chtěla bych poukázat na to, že Alferes do Camping de Sorocaba, otec fily Caramuru de Itavuvu, měl tyto rodiče: Otec - Gr. Int. Ch. S. Am. Ch. a National Ranking Winner v roce 1980, Orixá do Kirongosi, a matka - Nubia de Samor, oba uvedení na černé listině CAFIB.

Na straně 242 píše autorka o file jménem Xango dos Tres Curumins a tvrdí: "Tento pes je možná nejdůležitějším jedincem druhé poloviny 90. let: Xango dos Tres Curumins, syn dalšího slavného psa pocházejícího z Campinas: Itamar da Princesa do Oeste. Zde také nacházíme liniovou plemenitbu založenou na psovi Arace Poranga, který je zase synem psa Balaio da Fazenda Poco Vermelho. Xango byl až do své smrti v roce 1998 po mnoho let jediným čistým psem v Europeancenter 1998". Zdá se, že paní van Damme zcela ignoruje, že Balaio da Fazenda do Poco Vermelho byl synem Antara de Samor, syna slavné smolně černé feny, pětinásobné šampionky Xita do ABC. Najednou tvrdí, že pes pocházející z krevní linie smolně černé feny je "čistokrevný".

Na straně 266 se dočteme, že D'Artagnan da Zagaia Verde (po otci Gr. Int. Ch. National Ranking Winner v roce 1981 Alferes do Camping de Sorocaba × Agata da Lagoa do Jaburu) byl první filou, kterou dovezla do Francie paní Ledroux, která také dovezla krevní linii Zagaia Verde do Španělska. Francouzský rozhodčí pan Christian Delmas importoval filu Estrela de Tamuana (Destemido do Camping × Tunisia do Rodrigues) narozenou v roce 1988. Estrela se stal ve Francii šampionem. Fripon da Zagaia Verde, ve Španělsku velmi důležitý plemeník, pochází ze psa Apache do Planalto Central, jehož rodiči byli Impala II do ABC a Uganda do Kirongosi. Kdyby paní van Damme strávila v Rio de Janeiro více času studiem rodokmenů, zjistila by, že mnoho dalších "skutečných" CAFIB fil pochází ze psů uvedených na její černé listině. Cacibe dos Pampas (Trinity) se objevuje v dobré polovině průkazů psů ze stanice Boa Sorte. Ch. Elo da Boa Sorte pochází z fily Orixa II do ABC. Hur dos Pampas, Bororo do ABC, Impala do ABC a Rubi do ABC jsou také uvedeni. Další takzvané "čisté fily CAFIB " jako Castor de Tamakavi, byli výsledkem spojení Jacu do ABC × Conchita do Itacolomi, a v předcích se objevují psi Apache de Sta. Olimpia, Guaira das Sete Barras (tato fena byla odchována panem Joăo Batista Gomes, chovatelská stanice Sete Barras), Parrudo do Guarany a Fronteira do ABC. Apache de Sta Olimpia se objevuje v obou krevních liniích – CAFIB i CBKC – u stanic jako Jirua de Muqui a Boa Sorte. Spolu s Dunou, černou fenou, zplodil Pemba do Kirongosi. V průkazech čistých fil CAFIBu nacházíme stále znovu krevní linie ABC, ale paní van Damme si této skutečnosti není podle všeho vůbec vědoma. Zdá se, že také ignoruje fakt, že Mr. Peltier de Queiroz byl majitelem psa jménem Dumas dos Pampas, což byl syn Araribóia, a že pan Queiroz využíval Dumase dos Pampas ve své chovatelské stanici s názvem CAFIBra. Výsledkem je, že pes Idi Amin Dada da CAFIBra, je vnukem Araribóia. Kupodivu se tito psi, Dumas dos Pampas a Amim Dada da CAFIBra (oba pana Queiroze), na černou listinu CAFIBu nedostali. Podíváme-li se na předky psa Itamar da Princesa d'Oeste (otec psa Nagan do Amparo), najdeme tam známého Balaia da Fazenda Poço Vermelho, syna Antara de Samor, který byl synem legendární uhlově černé feny Xita do ABC, pětinásobné šampionky Brazílie. Paní van Damme zřejmě ignoruje opět průkazy a předky své stanice Los Tres Naranjos, dále stanice Acaboclado, Săo Fila a dalších stanic ve Španělsku, které podle všeho neustále využívají potomků Nagana do Amparo, Castora de Tamakavi, a psů Boa Sorte. Totéž se děje v Německu ve stanicích Tręs Curumins a Fazenda Carolina, které obě vedou krevní linii Castora de Tamakavi, Balaia da Fazenda Poço Vermelho, Antara de Samor a Xity do ABC.

Linie ABC (1906) Tato linie je bezesporu jednou z nejdůležitějších linií v chovu brazilských fil. Chovatelská stanice ABC přinesla řadu velmi slavných šampionů nejen v Brazílii, ale také v Evropě nebo ve Spojených státech. Rodina Monte začala chovat fily v roce 1906 se psy přivedenými z rančů v Sorocaba, stát Săo Paulo. V roce 1920 si chovatelé pořídili a přivedli do okresu Ipiranga, kde měli textilní továrnu, velkou černou filu s bílou skvrnou na hrudi, aby hlídala jejich majetek. V roce 1934 si přivedli žlutou a žíhanou filu. V roce 1939 začali chovat novou linii žlutých psů bez černé masky, krátké a mohutné psy s viditelným vlivem boxerů a buldoků. Touto linií nebyli spokojeni a s pomocí chovatele fil pana Lemose de Franca, si pořídili pár (Sansăo a Dalila) ze Săo Joăo da Gloria poblíž Passos do Sul v Minas Gerais. Tito psi byli žlutí, středně velcí s černými maskami, velkými hlavami a dobrým úhlením. Později si do své chovatelské stanice přivedli psy od José Alencara dos Reis, Morro Grande, a od José Gomese de Oliveira, všechny z Minas Gerais. V těchto farmách žilo mnoho foxhoundů a chovatelé si povšimli, že někteří psi přivezení z Minas Gerais jevili známky křížení s foxhoundy – měli bílé znaky a dlouhé tlamy. Během dlouhých let intenzivního chovu se jim podařilo upevnit lepší typ podobající se více mastifovi, bez malých hlav a skvrnitého zbarvení. Nejúspěšnější krevní linie z této chovatelské stanice byly:

A) Orixá de Parnapuan (1959) – pocházel z Conselheiro Lafaiate a Carmo de Minas. Orixa měl vynikající stabilní temperament. Byl hlavní oporou chovatelské stanice ABC. Jeho nejlepšími potomky byl Bororó do ABC (1974), vynikající plemeník, který v chovu upevnil mohutnou hlavu, velké laloky a vynikající temperament. Bororó byl z poloviny linie Mandaqui.

B) Lambaré do Guaçu de Parnapuan – tento pes dorostl výšky 80 cm a byl dlouhý a trochu nohatý. Pan Monte tohoto psa používal, třebaže nebyl příliš spokojen s povahou některých jeho potomků. Tento pes byl jediným pozůstatkem chovatelské stanice Parnapuan poté, co chovatelskou stanici Dr. Paula Santos Cruze zdecimovala nákaza leptospirózy. Musel začínat od nuly s tmavě žíhanými fenami, které mu dal Dr. Gregori Warchawchic, a se psem přezdívaným Acarajé, Fazenda do Engenho, Minas Gerais, registrovaným pod jménem Tigre de Araruama. Jeho potomci předávali hodně bílé barvy.

C) Jaca de Itapecerica – tato linie přenášela rovněž hodně bílé barvy, a proto dali tohoto psa panu Mirthovi Amaralovi. Z jeho potomků vyšel slavný Guaçu do Cruzeiro do Sul, tmavě žíhaný, téměř černý (dědeček psa Gr. Ch. Delicado da Fazenda Poço Vermelho). Guapo do Cruzeiro do Sul byl bílý se žíhanými skvrnami a měl ho pan Osny Morais Pinto a Luiz Bartuneck. Oba tito psi se narodili malé žíhané feně s vlivem krve boxerů, jež přicházela z Guaxupé, Minas Gerais. Albatroze do ABC, rovněž bílého se žíhanými skvrnami, jednoho z nejagresivnějších psů vůbec, používal Dr. Antenor Lara Campos, z Km 26, Estrada do Eldorado, chovatelská stanice Ilha do Sabiá. Pan Lara Campos řekl panu Enio Montemu, že jeho dědeček Joaquim Pizza měl na svých pozemcích jako hlídače fily již v roce 1910. Jeho otec rovněž měl fily na ranči Fazenda da Garça a ty pocházely ze Santa Cruz do Rio Pardo. Tyto fily byly silné, mohutné, s těžkými hlavami, žluté nebo žíhané s černou maskou. Některé měly lysinku. Lara Campos začal chovat ve vlastní chovatelské stanici v roce 1940 v Haras Riachuelo v Cotia, Săo Paulo, a zaregistroval svoji chovatelskou stanici v roce 1958 pod názvem Ilha do Sabiá, kam se přestěhoval a kde vlastnil více než 100 fil. Jeho nejlepší fenou byla Brahma do ABC. Další velmi pěknou a úspěšnou filu vlastnila Marilia Barroso Pentagna – šlo o filu Elo da Boa Sorte pocházející z Orixa II do ABC; praprapředky této fily byli Boróró do ABC a Impala do ABC, a dále Rubi do ABC a Araribóia na straně matky. Je směšné tvrdit, že jen psi CAFIB jsou čistokrevní, protože všichni pocházejí ze stejné chovné základny stanice ABC. A kdokoliv, kdo má kopie starých průkazů o původu, si to může ověřit.

Cruzeiro do Sul Kennel (1966) - pan Morais Pinto začal chovat s fenou přivedenou z Guaxupé, Minas Gerais, jménem Guaíra (původní registrace BKC/KCP-22668). Tato fena byla žíhaná, malá, ale silná. Spolu se psem Juca de Itapecirica přinesla slavného Guaçu do Cruzeiro do Sul (BKC/KCP-23054), 70 cm vysokého a vážícího 73 kg. Z této linie pocházejí národní šampioni Hudson of Bras Dog, který se objevuje v průkazech svých potomků Orca, Xavante, Baiana, Vereda, Juriti, Hunno, Fumaça a Aroeira do Boa Sorte. Kromě toho se v průkazu o původu psa Raio de Paraibuna, (chovatel Arthur José Walter Verlangieri, majitel chovatelské stanice Paraibuna v Belo Horizonte, Minas Gerais, což je zakladatel CMCFB (Clube Mineiro dos Criadores de Fila Brasileiro)) objevuje Hudson of Bras Dog (linie Paulista), otec psů Raio, Rás, Rainha, Riga, Recruta a Reiuna de Paraibuna. Chovatelská stanice Paraibuna byla tradiční stanicí "mineiro" v Belo Horizonte, Minas Gerais, která intenzivně využívala krevní linie "Paulista" z chovatelských stanic Bras Dog, Cruzeiro do Sul, Guaporé-Açu a Itacolomi.

Na straně 189 pod titulkem "Colores permitidas por el standard de la FCI" (Barvy povolené standardem FCI) paní van Damme uvádí také šedou barvu (jasně popelavá), třebaže ve skutečnosti v jiných jazycích tato barva povolená není. Možná že jde o záměnu s barvami "champagne" a "vinegar", které jsou povoleny jako odstíny žluté, ale ne šedé. Paní van Damme také neustále opakuje, že CAFIB nepovoluje černou nebo tmavě žíhanou barvu. Měla by raději stále opakovat, že černá a tmavě žíhaná jsou povolené barvy standardu FCI. Žíhané fily mají základní barvu s méně nebo velmi výrazným žíháním. Máte-li černého psa s jediným žlutým proužkem, jde o tmavě žíhaného psa, ale není to jednobarevná černá. Na straně 139 autorka píše: "La Confederaçăo Brasil Kennel Club no se preocupaba de limpiar su propio establo, al contrario, seguia con los ataques a los "disidentes" del CAFIB". Musím říci, že pan Paulo Roberto Godinho, který napsal úvod ke knize paní van Damme, jež je přeplněna propagandou pro CAFIB, je oprávněným rozhodčím a měl by se podívat na předpisy, podle nichž byl rozhodčí Christopher Habig odvolán z posuzování v Brazílii. Žádný rozhodčí CBKC/FCI nesmí propagovat dizidentní klub a pan Godinho se otevřeně prohlašuje za příznivce CAFIB. A organizace FCI má disciplinární a etickou komisi, která se brzy postará i o pana Godinho.