Celkový vzhled - horní linie


Pro objektivní posouzení a stanovení definitivního a závazného způsobu posuzování hřbetní (horní) linie u Brazilské fily, jakožto zcela zásadního plemenného znaku, který dodává psům typický vzhled a má pravděpodobně rozhodující význam pro způsob pohybu fily, musíme vyjit z doslovného znění standardu.
Zde je: "Kohoutek je uložen v místě, kde linie klesá, kohoutkové hrboly lopatek jsou uloženy velmi daleko od sebe. Kohoutek leží níž než záď. Za kohoutkem mění horní linie směr a zvolna se zvedá k zádi. Linie zádi neukazuje nikde ani známku zkřivení nebo snížení."
Dále je dobré si připomenout citaci ze seznamu chyb, který je k poměrně dobře propracovanému standardu fily připojen a je jeho nedílnou součástí:

" Diskvalifikující vady: záď níže než kohoutek atd...

Velmi těžké vady: kapří hřbet, rovná a nezvedající se hřbetní linie atd....

Těžké vady: pronesený hřbet atd... "

Ze znění standardu a z výčtu vad týkajících se problematiky tvaru hřbetní linie u fil je již poměrně dobře možné si udělat představu, jak by asi měla tato část těla vypadat a naopak, jak by rozhodně hřbet u fily vypadat neměl. Pokusil jsem se na několika obrázcích názorně ilustrovat uvedenou problematiku tak, aby byly vady na první pohled patrné a rozeznatelné.
Přesto je pravděpodobné, že ne každý znázorněné rozdíly uvidí okamžitě a bude schopen, je navzájem odlišit. Pro tyto případy doporučuji zkopírovat po přiložení na sebe prohlédnout proti světlu. Uvidíte, že hlavy jsou stejné a těla a zadní nohy se výrazně nebo třeba nevýrazně liší. A jakmile je člověk schopen poznat rozdíl na obrázku, dokáže to většinou i ve skutečnosti .
Ještě než se pustím do komentáře k jednotlivým obrázkům, chci potěšit ty z členů, kterým se zdají kresbičky všechny stejné. Nezoufejte ! Časem to přijde samo; chce to se dívat a porovnávat a hlavně existují rozhodčí, a není jich málo, kteří se to také nenaučili a nijak jim to v posuzování a šíření bludů nebrání!
Poznámka.


A1 - standardní fila s rovnou hřbetní linií, která se mírně zvedá směrem k zádi, kohoutek leží níže než záď, bederní linie je jen velmi lehce zaoblena a přechází plynule v mírně svažitou záď. Zadní končetiny mírně zaúhleny se žádoucím rozpětím úhlů mezi dlouhými kostmi končetin.

A2 - takzvaná " kapří bedra", což značí příliš vzhůru vypouklou linii hřbetu v místě, kde konči záda a začíná záď. Můžeme klasifikovat jako lehkou vadu. Úhlení zadních končetin je v pořádku.
A3 - takzvaný "kapří hřbet", je již velmi těžkou vadou (viz standard). Uprostřed horní linie, která by měla být rovná a pouze mírně se zvedající směrem k zádi je znatelný hrb. Často se vyskytující vada, která bývá ještě zvýrazněna u nenakrmených zvířat tím, že v místě hrbu jsou patrné výběžky obratlů. Úhlení zadních končetin je v pořádku.

A4 - stejná vada jako na předchozím obrázku; tedy kapří hřbet; navíc má tato fila velmi strmé úhlení zadních končetin. Také strmé úhlení zadních končetin je velmi těžká vada. V žargonu kynologů se tato vada nazývá "otevřené hlezno".
B1 - standardní fila s poněkud delšími zády a tedy celkově delším tělesným rámcem. Sám o sobě patří delší hřbet mezi lehké vady, ovšem problém je v tom, že často se vyskytuje ve spojení se hřbetem proneseným, což je již vada těžká dle standardu, kde je jako taková výslovně uvedena. Úhlení pánevních končetin je na tomto obrázku v pořádku.

B2 - fila poněkud delšího tělesného rámce (lehká vada) "kapří bedra" (lehká vada), ale již poměrně výrazně pronesený hřbet, což je vada těžká. Úhlení zadních končetin je v pořádku.
B3 - fila poněkud delšího tělesného rámce (lehká vada), s "kapřím hřbetem" (velmi těžká vada). Úhlení zadních končetin je v pořádku.

B4- fila poněkud delšího tělesného rámce (lehká vada), s " kapřím hřbetem" (velmi těžká vada) a se strmým úhlením zadních končetin, což je další velmi těžká vada.
C1 - fila takzvaně kvadratická, co značí celkově zkrácený tělesný rámec... Česky přeloženo čtvercovitost. Velmi těžká vada.

C2 - kvadratická fila (velmi těžká vada) s "kapřími bedry" (lehká vada). Úhlení zadních končetin je v pořádku.
C3 - kvadratická fila (velmi těžká vada) s "kapřím hřbetem", což je druhá velmi těžká, vada. Nejhorší na takto tělesně stavěné file je to, že jich běhá po našich zemích poměrně hodně a někteří akreditovaní rozhodčí je považují za vzor pro posuzování brazilských fil na výstavách. Dochází potom k paradoxním situacím, kdy jsou lépe hodnocena zvířata krátká a hrbatá a zvířata s rovnými zády a bez hrbu jsou vyřazována jako netypická.

C4 - kvadratická fila (velmi těžká vada) s "kapřím hřbetem", což je druhá, velmi těžká vada a s velmi strmě úhlenými zadními končetinami, což je třetí velmi těžká vada.
D1 - brazilská fila na poněkud vyšších končetinách je dalším typem fily, který se u nás vyskytuje poměrně ve velkém množství. Problémem u tohoto typu fily je skutečnost, že nejsou dodrženy typické poměry určitých tělesných proporcí, které mimo jiné odlišují filu od podobných plemen. Například od Německé dogy. U fil má vzdálenost od země po loketní kloub být rovna vzdálenosti od loketního kloubu ke kohoutku. Prostě 1:1 !!!!!!!!!!!!!!!!! U Německých dog tento poměr neplatí. Takto stavěnou brazilskou filu je možné ohodnotit jako zvíře s lehkou vadou, pokud ovšem je ve všech ostatních znacích typická. Což je málokdy.

D2 - brazilská fila na poněkud vyšších končetinách, což je lehká vada, která má též "kapří bedra" (lehká vada). Úhlení zadních končetin je v pořádku.
D3 - fila na poněkud vyšších nohách (lehká vada) s výrazně "kapřím hřbetem", což je velmi těžká vada. Úhlení zadních končetin je v pořádku.

D4- fila na vyšších končetinách (lehká vada), výrazně kvadratická (velmi těžká vada), s "kapřím hřbetem", což je druhá velmi těžká vada a s velmi strmě úhlenými zadními končetinami, což je třetí velmi těžká vada.


Výčet vad není samozřejmě ani zdaleka ukončen. Dovedu si představit, že jsem s tímto "seznamem vad" zamotal leckomu více či méně hlavu. Je ovsem třeba si uvědomit, že ne každá vada je vadou diskvalifikační, což znamená, že ne každá vada je důvodem k tomu, aby například fena nemohla mít nikdy štěňata.
Něco jiného je ovšem posuzování na výstavách exteriéru, kde je sebemenší chybička je důvodem k neúspěchu a následnému rozčarování.

Autor: MVDr. Petr Prokeš


Dolní linie

Neméně důležitá je i správná spodní linie, standard zní takto :dlouhý hrudník s linií probíhající paralelně s podložkou. Linie břicha lehce dozadu stoupá, ale ne jako u chrta.
Jednoduše řečeno, spodní linie kopíruje křivku horní linie, stejně jako na obrázku vlevo. Obrázek vpravo zobrazuje příliš vykasanou spodní linii, tak jak standard popisuje: "jako u chrta".

obrázky:
O GRANDE LIVRO DO FILA BRASILEIRO
prof. Dr. Procopio do Valle, Enio Monte

text:
volný překlad "O GRANDE LIVRO DO FILA BRASILEIRO"
a komentář: Hana Vaněčková, ch.st." ze Šakalího dvora"