Nechám jen a jen na Vás, zda si povšimnete velice nápadné podobnosti obou psů na fotografiích. CAFIB již od svých počátků se soustřeďoval na pozměňování faktů. Zasvěceným nemusím připomínat, že ch. st. "PARNAPUAN" náleží Dr. Paulo Santos Cruzovi, zakladateli CAFIBu. Prosím pečlivě si prohlédněte hřbetní linii, horní a spodní linii, záď, poměr délky předních končetin vůči hloubce hrudníku, úhlení zadních končetin a především typ hlavy. Úsudek si udělejte sami. Nepřipomíná Vám snad tento pes filu, kterou CAFIB odsuzuje jako křížence? Ano, v tomto případě bych i já prohlásila, že se jedná o křížence německé dogy a mastifa, který nemá nic společného v žádné generaci s filou. Jenže tento pes je odchov Dr. Paulo Santos Cruze, a je tudíž považován CAFIBem za nejfamóznějšího psa 20. století.

Jak se zdá, ne každý metr je stejně dlouhý a ne stejný metr měří všem stejně.

V ročníku II, čísle 19. z roku 1980 stejného časopisu, jsem našla několikastránkovou reportáž, z vůbec první výstavy CAFIBu. Této výstavy se zúčastnilo celkem 53 jedinců. Za nejlepšího psa této výstavy byl vyhlášen pes ze třídy dospívajících (18 -24 měsíců) se známkou VD, "Forasteiro da Fazenda Poco Vermelho" (na str. 7), který je na následující fotografii. Věnujte pozornost hlavě, konkrétně stopu a úhlení zadních končetin. Hloubku hrudníku nám nepřísluší hodnotit, jelikož se jedná ještě o mladého psa, u kterého není ještě ukončen vývoj kostry.

Jako nejlepší fena, také se známkou VD, byla vyhlášena "Iurá da Restinga Verde" (na str. 8), na následující fotografii, ze třídy dospělých (24 -36 měsíců). U této feny si povšiměte především bílých znaků na hlavě i hloubky hrudníku a hřbetní linie se zádí.

1. Hena do Ampáro (str. 20), nejlepší fena ve třídě dospělých. Matka slavného Nagana do Amparo. Nasazení ucha není jedinou odchylkou od CAFIBového standardu, povšiměte si mohutných laloků na krku a vybočeného loketního kloubu. U zadních končetin je i strmější postoj.
2. Fábula do Ibituruna (str. 13), excelentní (výborná) fena, CAFIB šampiónka Brazílie z 1986 a 1989. Je to matka slavného Tita do Ibituruna a babička neméně oslavovaného Nagana do Amparo. Začněme u hlavy, nezdá se Vám nápadný stop této feny? Pokračujme dále k tělu, snadno zjistíte absenci kožních laloků na krku (ve standardu CAFIBu se jedná dokonce o diskvalifikační vadu), neméně nápadný je i špatný formát; ať se snažíte jak chcete, nedojdete ke správnému výsledku, který by měl být: výška + 10% = délka těla. Tato fena už na první pohled neodpovídá správným proporcím. Vybočené zadní tlapy, napovídají o tzv. "kravském" postoji zadních končeti.
3. Hendi do Hisama (str. 18), vítěz dospívajících psů. Opět vidíme výtazný stop a pro změnu přeúhlení zadních končetin. Nedostatečná hloubka hrudníku je pro věk psa ještě nepříslušná hodnocení.
4. Vulcao do Amparo (str. 18), vítěz mladých psů v majetku ch. st. "Ibituruna". Velké množství volné kůže v předních partiích, nepřehlédnutelná klenutá bedra a strmé úhlení zadních končetin. Celkový formát těla je již téměř na hranici kvadratičnosti. Zatočení ocasu je doufejme jen způsobeno vrtěním.

Máte-li pocit, že každý pes vypadá jinak, nejste sami. Připomeňme si to, že propagátoři CAFIBu neustále tvrdí, že jejich fily jsou homogenní, ale které? Tyto to asi nebudou. K hodnocení všech jedinců byl použit právě jen standard CAFIBu.

V tomtéž zpravodaji na straně 25, je i pěkný přehled nejaktivnějších plemeníků a nejproduktivnějších fen.

Pokud bych si měla vybítat štěně z CAFIBových chovů, asi bych se zamyslela, zda je to nejlepší, brát si potomka který má spousty bratrů a sester se stejnou krví, protože použitelnost v dalším chovu je mizivá. Při prohlížení oslavovaných jedinců narážíme však na daleko horší skutečnost. Tou je několikanásobné použití velmi úzké příbuzenské plemenitby, ale proč. Pokud jste si všimli nehomogennosti shora uvedených jedinců a víte alespoň něco málo o genetice chovu, odpovíte si sami. Ostatním se to pokusím trochu vysvětlit. Úzkou příbuzenskou plemenitbou se utvrzuje fenotyp. Z toho vycházejí i chovatelé CAFIBu, protože, když se jim podaří odchovat třeba jen jedno štěně z vrhu, které je fenotypicky odpovídající standardu, je jasné, že pokud by se spářilo s nepříbuzným partnerem, je předpoklad toho, že své plemenné znaky přenese na všechny potomky velmi malý. Zkušení CAFIBoví chovatelé toto velmi dobře vědí, proto tyto typické jedince páří v úzkých příbuzenských spojení a získávají tak větší počet homogenních štěňat na prodej. Z těchto komerčních vrhů si však nebudují chovnou základnu, protože také velmi dobře vědí, že tato spojení nelze dělat donekonečna a tito jedinci jsou ve většině případů zatíženi genetickými vadami. Proto čas od času takzvaně "oživí" krev, jednoduše řečeno, si ke své linii pořídí z nepříbuzné linie psy nebo feny, kteří sice pocházejí z příbuzenského spojení (protože jsou typičtí), ale k jeho chovu jsou ve skutečnosti nepříbuzní. Následně pak z prvních vrhů vyberou typické jedince, které opět spojují s jejich příbuznými a odchovávají další komerční vrhy. Kdo tomuto nevěří, doporučuji, aby si prostudoval alespoň 10 rodokmenů, a to nejméně do 6. generace na zpět, u slavných CAFIBových psů a přijde ke stejnému závěru. Bohužel budete mít poměrně velkou práci sehnat rodokmeny, jelikož valná většina předků těchto jedinců není registrovaných v plemenných knihách FCI, ale doporučuji se popídit a sami uvidíte, opravdu to stojí za to. Něco se dá najít i na internetu.

Hana Vaněčková
jednatel FBC, delegát FBA pro ČR,
ch. st. ze Šakalího dvora

---