Autorka: Ing.Kateřina Bečková, dlouholetá chovatelka molossů,
předseda MOLOSS CLUB CZ a mezinárodní rozhodčí pro plemena:
Španělský mastin, Bordeauxská doga,
Bullmastif, Neapolský mastin, Brazilská fila,
Tosa-Inu, Anglický mastif, Argentinská doga,
Středoasijský pastevecký pes, Cane Corso

Je pravda, že otázka brazilských fil se v poslední době velmi přetřásá.
Roznětkou, která definitivně zažehla tyto bouře vášní, byl pořad “Miláčci” v televizi Prima, v němž se – pravda poněkud jednostranně – hovořilo o filách.
Úvodem snad začnu o názvu plemene. Název "brazilská fila" se od doby, kdy se toto plemeno u nás začalo chovat, vžil. Stejně jako se vžil název saluka, kolie atd., a názvy všech těchto plemen se díky koncovce, jež je v češtině obvyklá pro ženský rod, používají tak, jak většina lidí cítí – tedy v ženském rudu. Poměrně častý argument je, že v zemi původu je název plemene rodu mužského a že například v němčině je to rozhodně “der Fila”. Ano . Ale v Německu je také “der Kolie” a “der Saluka”. Cítím se být Čechem a stejně jako nezačnu říkat “ten kolie” nebo “ten saluka”, nebudu používat ani “ten fila”. Domnívám se, že tento změkčilý mluvnický rod file nic neubere na její odvaze, sebevědomí ani kráse. Tak, broboha, proč ty malicherné spory?

Kdyby se celá věc týkala jen sporu o název plemene, mohli bychom se tomu srdečně zasmát a pak si třeba spolu připít na krásu našich psů. Jenže…není divu, že jsou mnozí najitelé fil a zájemci o ně velmi zmateni. Jak by ne. Vždyť se tu předkládá k věření cosi, čemu někdy rozum snad ani nestačí. Zalistujme si v knize, která je předkládána jako novodobá bible brazilských fil-i na tuto knihu panují různé názory, a proto jako protiváhu uvádím jeden z těch protikladných. Začtěme se do článku paní Clelie Kruel, chovatelky, jejíž význam v chovu fil rozhodně nelze odbýt jen mávnutím ruky. Ale zalistujme si také v knize, kterou paní Kruel tak zatracuje. Rozhodně v ní najdete spoustu krásných fil. Jen ty z Čech poněkud pokulhávají… Proč asi? Paní Van Damme – když psala svoji knihu o filách, jíž věnovala ohromné úsilí a mnoho práce – nemohla dost dobře cestovat po všech zemích světa a získávat odtamtud materiály. A už vůbec ne do České republiky, kde byl (a podle mého názoru stále je) chov fil v plenkách. Byla proto vděčná za materiál, který se jí shodou okolností dostal do ruky. Ve své knize také vyslovuje vřelý dík člověku, který jí tyto materiály poskytnul. Ano, panu inženýru Kubešovi. Je jen s podivem, jakým způsobem pak stejný člověk pak presentuje podklady, které autorce sám zaslal, jako objektivní názor zbytku světa na chov fil v Čechách.

Myslím, že je na čase otevřít oči, porozhlédnou se, utřídit si fakta a začít myslet možná trochu i vlastní hlavou.

Mám jen několik otázek, na které si zkuste odpovědět sami. Možná vás odpovědi překvapí. A pokud ne…inu budete si muset nějak pomoci sami. Jak je možné, že brazilská fila, pes až pověstně oddaný svému majiteli, se pokusí svého majitele kousnout při prohlídce chrupu na výstavě v kruhu (když agresivita proti majiteli je diskvalifikující vadou)? Stalo se to v kruhu, v němž jsem před několika lety posuzovala na národní výstavě v Brně. Tím psem byl Ogun Roni de Conal Kennel.
Jak je možné, že majitel vynikajícího psa, nenajde odvahu přihlásit se na výstavu, kterou posuzuje pan Jaime Peréz Marhuenda, člověk, na kterého se ve svých článcích mnohokrát mnohomluvně odvolává? Bojí se snad neúspěchu?
Jak je možné, že majitel psa tvrdí, že svého psa v chovu nevyužívá, když po tomto psovi zapsala plemenná kniha ČMKU již 64 (!) štěňat v celkem deseti vrzích a celkem, sedm dalších fen jen v Moloss clubu nezabřezlo? Oguna tak v počtu vrhů předstihli jen dva psi v celé historii chovu fil u nás, počítaje v to i začátky, kdy zde prakticky neexistovali krycí psi.

A pak se podívejme na výstavní výsledky fil z českých odchovů.

Je možné, že ne všichni rozhodčí jsou kvalitní (stejně jako ne každý je dobrý řidič a ne každý zahradník vypěstuje opravdu velkou zelnou hlávku či krásnou růži). Ale není přece možné, aby se mýlili všichni rozhodčí. Majitelé fil z českého chovu jezdí i na zahraniční výstavy, kde se s českými rozhodčími rozhodně nesetkávají. Tam posuzují rozhodčí z celého světa. A přesto se řada z těchto tak zatracovaných údajných "kříženců" vrací ze světa s tituly, několik z nich dosáhlo dokonce titulu interšampióna. Protože mi připadá absurdní myšlenka, že by všichni rozhodčí i v zahraničí posuzující fily z českého chovu byli zaprodanci, neumětelové, či ignoranti, musím se domnívat jediné: Vážení, to co se tu s tak hlučně a naléhavě předkládá k věření nebude asi vždycky úplně to pravé. A s těmi českými filami to nejspíš nebude tak bezvýhradně zlé, jak se nám tu neustále vnucuje.

A poslední aspekt: tolik diskutovaná černá barva. Jsme zemí, jež je hrdá na to, že patří mezi první členy FCI. Standard FCI je pro nás rozhodující. Standard FCI černou barvu uvádí jako standardní. Tak jaké pochybnosti? A začne-li vám někdo mávat před očima standardem CAFIB, zkuste se zamyslet. A hledejte analogie: existuje organizace zabývající také se chovem psů – jmenuje se třeba UCI. Nebo EHU. A má své vlastní standardy. Jenže jde o organizace, jež nejsou pro FCI partnerem. Vystavíme-li svého psa na výstavě UCI nebo EHU, plemenná kniha FCI vám zápis z této výstavy v průkazu o původu úředně zruší. Tyto organizace pro ni nejsou uznávanými partnery. Jejich standardy nejsou platnými standardy FCI.A tak je to i s klubem CAFIB. Tento klub není pro FCI partnerem. Jeho standard je v FCI neplatný i nadále. Tak proč se tím někdo vůbec zabývá?

Co z toho vyplývá pro vás? To nevím. Jen si myslím, že – pokud vás toto plemeno opravdu zajímá – je na čase podívat se do světa. Prostřednictvím internetu, po vlastní ose. Knížky vám z dovozu zajistí každé lepší knihkupectví.
Přestaňte věřit všemu co slyšíte,utvořte si vlastní názor. Přikloníte-li se k CAFIBu, protože vás přesvědčil, udělejte to, ale informovaně a ne jako… ovce.

A co z toho vyplývá pro mne? Dál se budu jako rozhodčí držet standardu FCI.

A tvrdohlavě budu i dál říkat  brazilská fila.

Publikováno se svolením autorky.

"Speciální kynologický Klub ONÇEIRO" ?

Vážení přátelé,

  mnozí z Vás obdrželi od Klubu ONÇEIRO jejich zpravodaj, přihlášku do Klubu a jakési "referendum". Chtěli bychom Vás upozornit, že tento Klub není a ani nemůže být členem ČMKU ani prostřednictvím ČMKJ, tak jako náš Klub a tím pádem není zastřešen FCI. Přijetí tohoto Klubu je v rozporu se stanovami ČMKU, především proto, že již existuje samostatný Klub pro chov Brazilské fily (FBC, náš Klub) a proto, že propaguje disidentní (neoficiální vzhledem k FCI) organizaci CAFIB, která nerespektuje oficiální standard FCI. Na poslední Valné hromadě ČMKU se potvrdilo schválením stanov ČMKU, nemožnost jejich přijetí za členy. Co toto znamená pro ONÇEIRO v praxi:

1) nemůže pořádat výstavy pod záštitou FCI
2) nemůže zadávat tituly CAC-FCI, CAJC-FCI, BOB-FCI na svých klubových výstavách
3) nemůže vést plemennou knihu registrovanou FCI
4) nemůže vystavovat průkazy původu FCI, zapisovat do plemenné knihy pod FCI ani importované psy
5) nemůže pořádat bonitace nových chovných jedinců pro chovy registrované FCI
6) nemůže vystavovat krycí listy pro chovy registrované FCI
7) nemůže provádět kontroly vrhů registrované FCI
8) nemůže nijak oficiálně zasahovat do chovu FCI a vývoje plemene Brazilská fila v naší republice, ani nikde jinde, kde je chov řízen pod záštitou  mezinárodní organizace FCI

Jednoduše řečeno, tento Klub nemá žádné oficiální pravomoci ohledně chovu Brazilské fily v rámci FCI. Klub ONÇEIRO je pouze občanské sdružení bez oficiálních kynologických pravomocí. V současné době se pouze snaží poškozovat chovy registrované FCI, propagovat disidentskou organizaci CAFIB, která je v Brazílii, kde původně vznikla, již téměř zapomenutou a pouze v Evropě, zejména ve Španělsku a německy mluvících zemích ještě přežívá. Ale i v Německu již dobří chovatelé pochopili, že jít cestou CAFIBu, znamená jít zpět v chovu brazilské fily. Ing. Kubeša se specializuje na dovoz štěňat od chovatelů zastávající názory CAFIBu a produkujících štěňata především s rodokmeny tzv. "registrů" (neprokázanými předky). Jedná se zejména o CH.ST. - Los Tres Naranjos (Španělsko) a Boa Sorte (Brazílie).
Jeho osobní nevraživost zvláště ke psům našich členů se datuje z doby, kdy přišel na bonitaci se svým psem, Ogun Roni de Conal Kennel, který byl shledán "nechovným" pro nedostatečnou kohoutkovou výšku (62cm) a chudozubost. Později byl, za ne zcela průhledných okolností, uchovněn mimo náš Klub. Bohužel se jeho těžké a diskvalifikující vady projevují i u většiny jeho potomků.
Největším problémem CAFIBu je ta skutečnost, že nerespektuje mezinárodně schválený standard plemene FCI a propaguje vlastní, upravený standard. Tento CAFIB-standard se liší především v následujícím:

1) kohoutková výška je nižší (65 -70cm pes, fena 60 -65cm)
2) preference nižší tělesné váhy (pes kolem 50kg, fena kolem 40kg)
3) úzká podlouhlá hlava s vystouplým týlním hrbolem jako u loveckých psů (bloodhound)
4) povolené zbarvení - zamítá tmavě žíhané a černé
5) preferuje agresivní jedince

U CAFIBu není žádnou výjimkou to, že pokud schválí určitého jedince jako "pravou a čistokrevnou" filu, že mu toto označení "čistokrevný" odeberou a označí ho jako "mongrela" (křížence) ve chvíli, kdy zjistí, že jeho sourozenec nebo předek je tmavě žíhaný nebo černý. Jaký potom má význam jejich určování "čistokrevnosti"...? Do "regisrů" zapisují i fily bez průkazu původu, pouze na základě posouzení "fenotypu" a dostatečné agresivity třemi rozhodčími a jejich "komisí pro čistokrevnost", bez ohledu na původ jedince. Tito psi se potom objevují v rodokmenech jako "neregistrován v plemenných knihách FCI".
Toto zařazování jedinců do chovu používala i CBKC-FCI při vzniku plemene, ovšem před rokem 1940, kdy neexistoval ještě ani oficiální standard plemene a plemeno se utvářelo právě díky výběru na základě "fenotypu". Po schválení oficiálního standardu plemene se CBKC-FCI soustředilo pouze na chov na jedincích již registrovaných FCI a i v tomto případě staří chovatelé v Brazílii přiznávají, že ještě před 20ti lety bylo běžné to, že se v chovech objevovalo 15 typů hlav a v současné době, zejména díky liniové plemenitbě, se podařilo snížit tento počet na současných 5 typů.
Co ale může vzniknout tím, že do chovu "přimícháte" jedince, u kterého nevíte jaké má předky a zda vůbec pochází alespoň tři generace pouze po filách...?
Zastánci CAFIBu samozřejmě zatemňují tu skutečnost, že jejich opravdu kvalitní fily pocházejí po předcích registrovaných v plemenných knihách FCI a mezi mnohými předky jsou nejen tmavě žíhaní, ale i čistě černí jedinci. Zakladatel této organizace, Dr. Paolo Santos Cruz, velký odpůrce černé barvy, byl majitelem černých fil a úspěšně odchovával i černá štěňata.
Velkým problémem CAFIBu je i to, že vystavují "definitivní rodokmeny" na své psy až po dovršení dvou let, kdy je jejich "komisí pro čistokrevnost" schválen jako "čistokrevný, bez známek křížení". To má za následek, že může snadno během doby od narození do posouzení, dojít k záměně jedinců a rodokmen nemusí odpovídat skutečným předkům, tak jak jsou pak uvedeni v průkazu původu.
V současné době jen opravdu neznalý a jednostranně zaujatý člověk může souhlasit s názory CAFIBu a snažit se propagovat jeho "myšlenky".
A tak je na každém z Vás rozhodnout, zda se dát cestou CAFIBu, a vrátit se o desítky let v chovu zpět, nebo se věnovat úspěšnému vývoji a rozvoji plemene pod vlajkou mezinárodní kynologické organizace FCI.

Hana Vaněčková,
CH. ST. "Ze Šakalího dvora",
delegát FBA (USA) pro ČR,
jednatel FBC

Otevřený dopis
pro Ing. Findejse od Marcely Švábové z Ria de Janeira

Rio de Janeiro, 29. srpna 2001

Vážený pane inženýre.

Snad si na mne vzpomenete. Setkali jsme se v Kunraticích na specializované výstavě Brazilské Fily, kterou jste v roce 1996 posuzoval. Na přání paní MVDr. Prokešové jsem se Vám tam tak trochu na této výstavě "pletla pod nohama".
Velmi se Vám omlouvám, že Vás obtěžuji, ale nelze jinak. Jsem dost otřesena televizním pořadem "Miláčci". Ne proto, že pan Kubeša nazývá jednoho z nejslavnějších brazilských psů - Orixa de Kirongosi bastardem, kam patří i Habil do Iarijara a další, ale tvrzením, že osmdesát procent Brazilských Fil jsou bastardi. Nehodlám rozebírat celý pořad, který ostatně znáte.
Pan Kubeša LŽE. Nejen v televizním pořadu, ale i ve dvou zpravodajích uvádí brazilského rozhodčího Paula Roberta Godinha jako místopředsedu Brazilské Konfederace. Místopředsedkyní je paní Leyla Rebelo. Rovněž tak paní Marilia B. Pentanha, chovná stanice Boa Sorte není předsedkyní klubu ve státě Minas Gerais, ani nikde jinde. Rovněž tak tato paní nepatří mezi nejlepší chovatele v zemi. Nejlepší chovatelé v zemi se podle pravidel Konfederace každým rokem vyhodnocují a jsou jako tito uváděni v celé řadě kynologických časopisů. Mohla bych pokračovat, ale moc mne to netěší.
V roce 1981 vydal Dr. Procopio do Valle spolu s Ing. Enio Monte knihu, která má název O GRANDE LIVRO DO FILA BRASILEIRO. Před časem vydala paní Inés van Damme ve španělštině knihu EL GRAN LIBRO DEL FILA BRASILEIRO. Paní Inés použila stejného názvu slavné brazilské knihy. Její kniha je v zemi původu Brazilské Fily slušnými chovateli ignorována a nepřejte si slyšet i ty komentáře o krádeži titulu. Paní Inés si dělá veliké starosti s chovem Fil, ač bych já osobně raději viděla, kdyby se v první řadě zabývala chovem svým.Tato paní mi nedělá starosti a ani nikomu z celé řady chovatelů. My se tomu smějeme. Všechno má ovšem i svůj limit. Nikdy jsem si nepotrpěla na "žižkovské pavlačové drby" a ani na posudky komunistických domovních důvěrnic, či důvěrníků. Nestojím o kritiky pana Kubeši. Nejsem sama. Paní rozhodčí "all rounder" Andrea Blumen, chovná stanice Curumau, pan Jether, chovná stanice Corumba, Dr. Andre A. Saramago, chovná stanice Quizanga a další, nemají zrovna zájem o kritiky doslovného začátečníka, jakým se jeví pan Kubeša. Nesdílíme jeho obavy o Brazilskou Filu. Každý z nás totiž už trochu dokázal.
Pan Kubeša nám tvrdí, že neexistuje ve střední Evropě odborník pro Brazilskou Filu. Ovšem. Jediným je on, který pečlivě opisuje výroky Dr. Paula Santos Cruz, řečené a psané víc než před dvaceti lety. O vývoji Fil je informován bohužel jednostranně.
Já mám, pane inženýre několik osobních zkušeností se slavným CAFIBem. A to doslova špatných. Protože nejsem pan Kubeša a ani domovní důvěrnice, nebudu je popisovat. Považuji jejich zkoušku temperamentu za týrání zvířat. Jak může někdo, pouze na základě písemném a trochu i nafilmovaných scén agresivních zvířat hájit organizaci, kterou osobně nikdy nepoznal, to Já nechápu. Vy, pane inženýre jako rozhodčí velmi dobře víte, co je to etika. To víte Vy, to vím já. Strašně mne bolí, že mám krajana, který píše o německé chovné stanici, odkud pochází Asta pana Pichlíka, jako o fabrice na štěňata. Pana Pichlíka osobně znám z celosvětové výstavy v Brně (1990), jako slušného člověka. Znám osobně paní Clelia Kruel. Znám všechny, či téměř, které se pan Kubeša nestydí pomlouvat. Jak si vůbec může dovolit takový člověk napsat, že chovná stanice Corumba pana Jethera ze Sao Paula je pochybné pověsti, nepochopím nikdy. O mně se tento pán zmiňuje jako o osobě českého původu. To pane inženýre jsem. Ale nejen to. Jsem nejen národnosti české, ale i státní příslušnosti pouze české. Jak vidíte, pan Kubeša je velmi dobře informován. Bude-li pokračovat v pomluvách brazilských chovatelů Fil, budu nucena změnit svoji státní příslušnost českou za brazilskou. Už teď se za svého krajana stydím. Kdybych uveřejnila v zemi, ve které žiji 33 let jen sotva polovinu toho, co nestydatě píše pan Kubeša, mám celou řadu soudních procesů na krku pro pomluvy. Ani dokonce svého života bych se z toho nevzpamatovala. Že bych v první řadě vyletěla jak čarodějnice na koštěti ze všech klubů spadajících pod Brazilskou Konfederaci, to si můžete jistě představit. Neměla jsem v úmyslu a ani to nebylo účelem tohoto dopisu Vám aspoň stručně napsat osobní "kynologické curriculum". To shrnu do jediné věty. Brazilské Fily vlastním od roku 1973.
Na závěr svého dopisu bych chtěla říci pouze toto: Považuji kynologii za společnost mezinárodní a snažím se podle toho chovat a representovat svoji rodnou zem. Drby pana Kubeši mezinárodní vztahy velmi limitují.

S úctou a pozdravem

Vaše Marcela Švábová
chovná stanice TUDOR

P.S.: Píší Brazilské Fily s oběma začátečními písmeny velkými, jak je v zemi zvykem. Fila s malým f znamená zástup lidí.

Uveřejněno se souhlasem
autorky i adresáta

Výstavy v ČR nebo uvaziště psů?

Vážení přátelé,
Dovoluji si Vás vyzvat k zamyšlení a k šíření "osvěty" v problematice neuváženého jednání některých majitelů psů na výstavách.
V roce 2001 jsem absolvoval se svým psem řadu výstav doma i v zahraničí. Všude jsem se setkal s případy, kdy je pes uvázán u rádoby pevného bodu a páníček je v nedohlednu. Bohužel jsem byl mnohokrát svědkem a jednou i účastníkem situace, kdy selže vodítko, obojek či kotva (samozřejmě se jedná vždy o velké psy). ….. a potencionální problém se stává velmi nebezpečnou realitou.
Každý, kdo si dokáže představit např. kavkazského ovčáka, uvázaného sice řetězem u železného sloupu, který se snaží zuřivě útočit na kolemjdoucí, mi dá za pravdu, že pokud se tento pes neutrhne, lze hovořit o štěstí.
Vyzývám tímto všechny, kterým tento problém není lhostejný, aby upozorňovali nezodpovědné, či nezkušené majitele psů, že jejich přístup je bezohledný a nepřípustný.
Rozhodně mi nestačí konstatování na přihlášce na výstavu - "vystavovatel zodpovídá za škody způsobené svým psem". Velmi bych přivítal, kdyby každý organizátor výstavy zajistil obchůzkové kontroly a upozorňoval méně zodpovědné majitele na bezohlednost jejich chování.
Jako vystavovatel mám prozatím v podstatě jediné právo - objektivní posouzení mého psa. Chtěl bych se dožadovat práva na bezpečí pro svého psa, sebe, resp. svou rodinu.
Nepřipustíme-li vznik problému, nemusíme jej pak řešit.
Závěrem přeji mnoho zdraví a úspěchů psům a jejich lidem.

S pozdravem
Jan Buršík + Amis

Bratčice 21.11.2001
Publikováno se souhlasem pisatele

Poznámka redakce:
Na žádost pana Buršíka jsme návrh předali výstavní komisi ČMKU.
Chtěli bychom podotknout, že tento problém se netýká jen velkých plemen, není nic horšího, když Vám běhají mopsové pod nohami a provokují Vaší filu kterou držíte na vodítku a s náhubkem před vstupem do výstavního kruhu. Pokud upozorníte majitele těchto "provokatérů", sklidíte pouze nadávky a výhrůžky, že se postarají o likvidaci takových "zabijáckých" plemen a že nemáte s Vaším "vrahounem" vůbec lézt mezi slušné lidi. Položme si pouze otázku: kdo je ten slušný a kdo je ten bezohledný?
Také se dost často stává, že jsou psi malých a středně velkých plemen voděni na vodítkách s navijáky, a jejich majitelé vůbec nesledují kam jejich svěřenci dosáhnou (je to téměř stejné, jako kdyby na vodítku vůbec nebyli).
Na výstavách v zahraničí, především ve Francii a Německu jsme se setkali s opravdu výbornou organizací a přístupem k vystavovatelům. Na těchto výstavách jsou k dispozici velké uzamykatelné klece (buď zdarma nebo za malý poplatek), které jsou označeny katalogovými čísly, někdy nejsou úplně nejbíž výstavního kruhu, ale to vůbec nevadí, protože Vás přijde osobně vyzvat k nástupu do kruhu pomocník vedoucího kruhu. Na takových výstavách je daleko větší pohoda, můžete si klidně povídat se zájemci o Vaše plemeno, aniž by jste museli "ležet" na svých psech a odhánět volně pobíhající nevychované psy i s jejich majiteli.
Domníváme se, že tradice našich mezinárodních výstav je dlouholetá, ale v prestiži máme ještě co dohánět.

Otevřený dopis ČMKU a
"Všem chovatelům a majitelům brazilských fil"

S úctou a mnoha pozdravy

Marcela Švábová
chovná stanice TUDOR
rozhodčí Fila Brasileiro CBKC/FCI

Oscar Lopes 2334
2275-140 - Jacarepaguá
Rio de Janeiro - BRASIL