Pokud odpovíte na všechny otázky stejně, máte předpoklad se stát dobrým a svědomitým majitelem a třeba i chovatelem tohoto plemene. Ale POZOR, pokud se třeba i v jediné odpovědi neshodneme, bude pro Vás vhodnější plemeno jiné, třeba pudl, nebo německý ovčák, nebo si psa nepořizujte vůbec, možná jen plyšového.

Pokud jste v testu uspěli, pokračujte v dalším čtení.

Při výběru štěněte si necháme nejprve předvést rodiče, pokud je to možné oba. Když Vám nebude chtít chovatel ukázat matku štěňat, (pokud ovšem třeba neuhynula při porodu) je to podezřelé. Pokud chovatel nevlastní i otce štěňat, nechte si ukázat alespoň fotografie nebo videozáznam, kde je pes předveden i v pohybu. Dbejte na to, aby Vaše štěně pocházelo po plnochrupých rodičích bez vážných vad v exteriéru nebo povaze.  

Rozhodovat by mělo i to, zda chovatel má u chovných jedinců proveden RTG kyčelních kloubů, a s jakým výsledkem. Proto si před návštěvou chovatele dobře přečtěte standart plemene. Případně si nechte poradit s výběrem chovatele od poradce chovu pro plemeno brazilská fila. Poradce by se měl specializovat na dané plemeno, a měl by být i chovatelem tohoto plemene.

Při výběru dbáme na prostředí ve kterém jsou štěňata odchovávána, zdravotní stav a na výživnou kondici všech štěňat. Mezi štěňaty by neměly být velké hmotnostní rozdíly. Psi bývají větší a těžší než fenky.

Štěňata by se neměla ukrývat před cizími, naopak by měla být zvídavá. Neměla by se bát tleskání ani hluku. Nedotýkejte se štěňat, pokud Vám to chovatel nedovolí, protože nemusí být ještě vakcinována a hrozí nebezpečí přenosu nákazy. I když sami žádného psa nevlastníte, můžete být nosiči chorob.

Při prodeji by měla být štěňata alespoň 9 týdnů stará, plně navyklá se sama stravovat, 3x - 4x odčervená a alespoň jedenkrát očkovaná proti psince a parvoviróze. Ideální doba odběru je 3,5 měsíce, kdy jsou štěňata již dokonale proočkovaná a vakcinace je již konečná a očkuje se již opakovaně jednou ročně od data posledního očkování. Toto Vám ovšem může nabídnout jen chovatel, který má dostatek prostoru na ubytování již poměrně vzrostlých štěňat.

Štěňata by měla mít čisté oči bez zákalů a různých výtoků (stane se, že se projeví u štěňat i alergie třeba na seno, chovatel by na toto měl upozornit, ale nevadí to). Pokud se štěňata narodila s pupeční kýlou, v době odběru by měla být kýla již odstraněna, zejména u fen. Malé, opravdu malé kýly u psů nevadí, většinou se ani neodstraňují. Štěně nesmí mít zduřelý řitní otvor, zduření značí možný průjem. Štěně s průjmem není zdravé!!!

Při prohlídce štěněte nezapomeňte na zuby, již mléčný chrup by měl mít nůžkový skus. Srst musí být hladká a lesklá, bez známek různých onemocnění a plísní (zejména v kožních záhybech). Štěňata mívají na hlavě různé stroupky, je to většinou od pokousání svými sourozenci. Je to normální jev, štěňata si hrají hlavně na kousanou.

Štěňata by se měla pohybovat zcela bez problémů, měla by být hravá a s chutí k jídlu.

Pokud kupujeme fenu se kterou počítáme v budoucnosti do chovu, zeptáme se chovatele zda nebude problém sehnat vhodného krycího psa (dobrý chovatel doporučí vhodného, krevně nepříbuzného psa). Dobré je se zeptat jak její matka rodí. Těžké nebo snadné porody jsou dědičné u fen po matce a není nic lepšího a příjemnějšího, když Vám fena rodí bez problémů a bez asistence veterináře. Ušetříte si mnoho komplikací do budoucna. Při výběru psa dbejte na to, aby měl již dvě viditelně sestouplá varlata v šourku a měl výraznější hlavu než feny (širší, větší).

Při přebírání štěněte si zkontrolujte tetovací číslo, zda souhlasí s číslem v očkovacím průkazu a rodokmenu (pokud je již vystaven). Samozřejmostí by měla být i kupní smlouva, kde jsou náležitosti chovatele, štěněte i Vaše, případně cena za kterou kupujete (nebo doklad o převzetí finanční částky za kupované štěně). Bez kupní smlouvy štěně nekupujte, nemáte možnost se v případě jakýchkoliv nesrovnalostí u kupovaného zvířete dovolat čehokoliv.

Nechte se chovatelem náležitě poučit (dělejte si třeba i poznámky na papír) co a kdy je vaše štěně zvyklé žrát a jak máte štěně ošetřovat ohledně srsti a podobně. Opravdu dobří chovatelé Vás vybaví pro začátek granulemi na které je štěně zvyklé. Chovatelský servis by měl být samozřejmý. Nebojte se spojit s chovatelem pokud se Vám cokoli nezdá nebo máte nějaký problém, rád vám každý poradí.

Chování štěňat
- budoucí povahové vlastnosti lze rozpoznat brzy

Kudrnatá jemná srst, dojemně a důvěřivě hledící oči, ještě trochu neohrabané pokusy o první kroky... Kdo by dokázal odolat roztomilému štěněti? Štěňata nás dojímají, jsou malá a bezmocná. Rozhodnuti bývá proto velmi rychlé: Jedno z nich si prostě musíme vzít domu.
Štěňata si rychle získávají naše srdce. Než se vsak skutečně rozhodneme ke koupi nového čtyřnohého člena rodiny, měli bychom si toto rozhodnuti důkladně rozmyslet. Roztomilost štěňátka totiž po několika týdnech vyprchá. Z malého legračního psího dorostence se stane dospělé zvíře, které může podle plemene dosáhnout značné velikosti. Řada malých plemen může sice vypadat roztomile i v pokročilém věku, ale přesto si je nikdo se štěňátkem nepoplete. Také malí psi rostou a dospívají, a podle toho bychom s nimi také měli jednat.

Co očekávám od svého psa?
Dříve než si pořídíme štěně, měli bychom si zjistit, který pes vůbec vyhovuje našemu životnímu rytmu. Zde samozřejmě hraje svoji roli cela řada faktorů: velikost bytu nebo domu, zahrada, doba, kterou můžeme svému psovi věnovat, ostatní členové rodiny, další domácí zvířata atd. Jakmile je jasné, jaké životní prostředí a podmínky můžeme svému budoucímu psovi nabídnout, měli bychom jít do sebe a důkladně zvážit, jaké požadavky budeme klást na svého psa. Má to být čistě rodinný pes, který má být spokojen s pravidelnými procházkami, trochou péče a spoustou hlazeni? Chceme se s nim věnovat agility, coursingu nebo jiným sportovním aktivitám? Má se úspěšně prezentovat na mezinárodních výstavách, nebo má sloužit jako hlídací pes?
Vhodnost psa pro určité účely závisí samozřejmě na jeho plemeni. Většina populárních plemen psů byla vyšlechtěna za určitým cílem a pro určitý účel a rozhodně nemůžeme udělat chybu, budeme-li psa používat v souladu s jeho původním určením, pokud je ta v dnešních podmínkách možné, a samozřejmě ve shodě s vhodnými oblastmi použití odpovídajícími zákonu a správnému držení psa a péči a něj! Chování psa však do značné míry ovlivňuje také jeho povaha: dominance, podřízenost, bojácnost, přátelskost, sebejistota, samostatnost, otevřenost, temperament, obranářský a hlídací pud, to všechno jsou faktory, které lze rozvíjet nebo potlačovat socializací psa, životními podmínkami a výcvikem, ale na druhou stranu je třeba říci, že již u štěňat se projevuji jejich výrazně vyjádřené vlohy a vlastnosti.

Rada chovatele.
Chováni štěněte nám může ledacos říci o jeho budoucí povaze. Zkušený chovatel přesně sleduje chování jednotlivých štěňat ve vrhu. Již v tlačenici u "mléčného baru" a při hře malých štěňat je patrné, které štěně je rozhodné a které je spíše zdrženlivé. Každé štěně má vlastní osobnost a při podrobném sledováni můžeme jeho povahu dobře odhadnout. Jako budoucí majitelé psa bychom si měli při výběru štěněte nechat poradit od chovatele. Ten zná svoji smečku nejlépe a odmalička a může pravděpodobně nejlépe posoudit, které štěně je nejvhodnější pro určitý životní styl daného zájemce. Samozřejmě stále platí staré zlaté pravidlo, že štěně si hledá svého nového majitele a nikdy tomu není jinak! Tato stará moudrost však bohužel není vždy realizovatelná. V případě pochybností bychom měli raději poslechnout chovatele.

Diskuse kolem vloh a prostředí.
Tato diskuse dokáže rozbouřit krev a vášně nesčetných vědců zabývajících se výzkumy chovaní psů a v dnešní době nalezla své uplatnění i v ordinacích nadšených psychologu zvířat. Diskuse kolem vloh a prostředí se zaobírá otázkou, zda je povaha zvířete (a člověka) více určovaná prostředím (vnější vlivy), nebo zda je více závislá na genetickém potenciálu (dědičná výbava). Dnes si můžeme být jisti, že určitou roli hrají oba zmíněné faktory. Přesný procentuální poměr je ale neznámý a pravděpodobně se v jednotlivých případech může značně lišit. Otázkou zůstává, nakolik lze geneticky naprogramovanou povahu změnit a formovat výchovou, socializací a dalšími vnějšími vlivy. Každý znalec a milovník psů ví, jak důležitá je pro psa raná socializace a důsledná, ale láskyplná výchova. Ne nadarmo stále slýcháme: "Problém není ve psovi, ale na druhém konci vodítka!" Toto tvrzení je nepochybně velmi často pravdivé a přesně vystihuje celý problém. Přesto se může stát, že vrozené povahové vlastnosti nebo temperament psa přesahuji možnosti majitele a nakonec se vyvine problémové chováni psa.

První dojem.
Taková zklamaní a problémy bývají méně pravděpodobné, máme-li možnost dostatečně se předem seznámit s chováním štěněte. Lidé bez zkušeností se psy by si proto například rozhodně neměli vybírat vysloveně dominantní štěně, které jim během tří nebo čtyř týdnů bude, skákat po hlavách a nakonec se stane zcela nekontrolovatelným. Milovníkům psů uvyklým poklidnému rytmu života bude nepochybně víc vyhovovat vyrovnaný a klidný pes než výbušné klubko energie. Aktivní sportovec potřebuje psa, který je schopen s ním při jeho aktivitách držet krok. Podle čeho ale poznáme, zda je štěně spíše dominantní a samostatné, nebo podřízené a opatrné? Velmi důležité je důkladně sledovat, jak se štěňata chovají jakmile zpozorují neznámou osobu. Některá zvědavě vylézají ze svého hnízda a důkladně si prohlédnou každou návštěvu, jiná raději zůstávají v bezpečném hnízdě a odvazují se ven až po důkladné úvaze, nebo vůbec ne. Toto chováni je první známkou naznačující sebevědomí psa.

Chováni štěňat při hře nám rovněž může o povahách jednotlivých psů prozradit mnohé. Některá štěňata jsou divoká a nespoutaná, jiná spíše zdrženlivá a někdy dokonce trochu bolestínská, když si jejich sourozenci hrají a dovádějí příliš bezohledně. Rozhodně bychom si mělli rezervovat několik hodin času na to, abychom štěňata důk1adně pozorovali při hře. Budeme-li pozorní, brzy postřehneme, které povahové vlastnosti u jednotlivých psu dominují.

Prostředí.
Chování štěněte může ovlivnit také prostředí. K prostředí patří samozřejmě také krycí pes a chovná fena, z jejichž spojení štěně vzešlo. Fena hraje v prvních fázích vtiskávání ústřední roli. Chová-li se tato fena vůči lidem přátelsky a otevřeně, budou také její štěňata rychleji navazovat přátelský kontakt s člověkem. Je-li fena naproti tomu vysloveně bojácná nebo agresivní, mohou se tyto její povahové vlastnosti projevit i na jejích potomcích. Výhodou je, máme-li možnost seznámit se také s otcem štěňat. Jeho vzhled a chování nám mohou ledacos napovědět o budoucím vývoji štěněte.

Testy povahy.
Analýza chovaní štěňat není žádným vynálezem tohoto desetiletí - již ve dvacátých letech existovali vědci a znalci psů, kteří se vydatně zabývali touto tématikou. Fortunate Fields Project byl vyvinut ve Švýcarsku a patří mezi první testy povah vypovídajících o budoucím vývoji štěněte. Tento test sloužil k výběru ovčáků, kteří měli být vhodní pro výcvik slepeckých psů.

Fuller, Scott a Pfaffenberger
Ve 40. a 50. letech se Američané John Fuller a John Paul Scott podrobně zabývali chováním mladých psů. Jejich výsledky vyhodnotil a zpracoval Clarence Pfaffenberger v knize The New Knowledge of Dog Behavior (Nové znalosti o chováni psů). Výsledky uvedené řady výzkumu usnadňuji výběr štěňat vhodných jako slepečtí psi. Procentuální část úspěšně vycvičených psů stoupl z devíti procent běžných v minulosti (40.1éta) na skvělých 60 procent (60. léta)! Pfaffenberger zdůrazňuje důležitost genetických vloh, ale i naléhavost rané socializace psů. K jeho koncepci patří rovněž zkoušky povahy: sledujeme, jak štěně reaguje na neznámé situace, studujeme jeho chováni vůči cizím osobám a jeho celkové chovaní a projevy. Pfaffenberger prokázal, že podstatné povahové vlastnosti se projevují již ve věku od osmi do dvanácti týdnů.

William Campbell
Za první test štěňat, který byl zpřístupněn také široké veřejnosti, můžeme děkovat Američanovi Williamu Cainpbellovi. Jeho kniha Behavior Problems in Dogs (Problémy v chovaní psů) se často cituje a používá ještě dnes. Třebaže se rešerše psychologu zvířat vztahuji většinou k problémům chování zvírat obecně, jeho kniha obsahuje celou kapitolu zabývající se výhradně chováním štěňat a úspěšným testem povahy štěňat. Campbellův test dnes používá celá řada chovatelů a jiných znalců psů a vysoce si ho cení.

Joachim a Wendy Volhardovi
V posledních letech se dostal do módy ještě další test štěňat, který spočívá na modelech jeho předchůdců a byl začleněn do nového systému hodnocení povah psů. Volhardův test, jehož pět prvních kroků je shodných s Campbellovým testem, je zaměřen na vyhodnoceni individuálního temperamentu jednotlivých štěňat. Testuje se:
· dominantní chováni
· podřízenost
· samostatnost
· poslušnost,
· pracovní potenciál
· sociální chováni

1.fáze testu: Ochota štěněte navazovat kontakty.
Štěně se oddělí od sourozenců ve vrhu a výpusti se na libovolném místě. Poté si klekneme kousek od něj na zem, jemně zatleskáme a pokusíme se štěně přilákat. V tomto případě je rozumné nelákat štěně směrem k jeho pelíšku, ale raději opačným směrem. Nyní sledujeme, jak se štěně chová. Přichází se zvednutým ocáskem, poskakuje kolem nás a chňapá nám dokonce po rukou? Pokud ano, můžeme předpokládat, že máme co do činění s velmi dominantním psem. Chová-li se otevřeně, vstřícně, ale současně přátelsky (například olizuje ruce testovací osoby), je to pro nás známkou toho, že jde sice o sebevědomé štěně, ale současně štěně ochotné uznávat autoritu člověka. Štěňata, která nereaguji na zatleskáni nebo se projevují bázlivě, jsou viditelně introvertní a nemají žádný zvláštní zájem o kontakt s lidmi.

2. fáze testu: Je štěně ochotno následovat člověka?
Povstaneme a vzdálíme se od štěněte. Zde je důležité štěně opravdu pozorovat. Jak se v tomto okamžiku chová? Následuje testovací osobu neprodleně se zvednutým ocáskem, nebo ponechá ocásek spuštěný? Váhá štěně, než se rozběhne za testovací osobou, nebo dokonce běží jiným směrem? Štěňata, která sledují testovací osobu neprodleně, jsou ochotna uznat člověka jako vůdce smečky .Jestliže se zdráhají následovat odcházejícího člověka, můžeme očekávat, že se z nich vyvinou nezávislí a poměrně svéhlaví psi.

3.fáze testu: Jak štěně reaguje na přetočení?
V této fázi testu převalíme štěně na hřbet a přidržíme ho v této poloze zhruba 30 vteřin. Reakcí některých psů na takové jednaní je silné vzpouzeni se, vrčení a kousaní. Takové chovaní samozřejmě ukazuje silné sebevědomí a vyslovenou dominanci. Jestliže se štěně vzpouzí a vrčí, aniž by se pokoušelo kousnout, je poněkud méně dominantní. Přejeme-li si dobře vychovatelného rodinného psa, měli bychom možná raději sáhnout po štěněti, které v tomto testu nereaguje tak bouřlivě. Dobré je, jestliže se štěně nejdříve vzpouzí, ale pak se rychle zklidní, jakmile s ním navážeme zrakový kontakt. Psi, kteří se vůbec nebraní proti poloze na hřbetě, mají sklon k podřízenosti. Tento test nám poskytne základní informace také o tom, jak si bude pes schopen poradit ve stresových situacích.

4.fáze testu: Sociální dominance.
Posadíme se vedle stojícího štěněte a začneme ho hladit od hlavy směrem k ocasu. Hlazení musí pokračovat, dokud pes neprojeví jednoznačnou reakci. Poskakuje kolem, chňapá po ruce a pádluje tlapkami? Hopká štěně kolem, vyzývá člověka ke hře, aniž by chňaplo po ruce? Pokouši se olizovat člověku obličej? Olizuje mu ruce a převaluje se na zemi? Běží pryč? V této fázi testu se zkouši, zda je štěně ochotno vystavit se určitému chováni člověka, aniž by proti němu bojovalo. Vyskakovaní a chňapání jsou pokusy dominovat člověku. Odbíhaní znamená nezávislost. Jestliže štěně ochotně přijímá hlazení, můžeme předpokládat, že jde o psa, který je ochoten bez protestu se podvolit dominanci člověka.

5. fáze testu: Chování při ztrátě kontroly.
Nyní zvedneme štěně ze země a držíme ho ve vzduchu zhruba 30 vteřin. Zde je důležité, abychom štěně drželi správně, aby jeho chováni nebylo ovlivněno nepříjemnými pocity. Také zde lze pozorovat jednoznačně dominantní chováni štěněte: vysloveně dominantní pes se bude vzpouzet, bude vrčet a kousat. S klesající dominanci štěněte mizí také snaha kousnout. Psi, kteří jsou založeni méně dominantně, se proti této poloze nijak nebraní a dokonce olizuji prsty testovací osoby. Jestliže štěně vůbec nereaguje a ztuhne ve strnulé poloze, máme co do činění s velmi introvertním nebo bojácným exemplářem.

6. fáze testu: Aportování.
Během šesté fáze testu se testuje ochota štěněte přinášet předměty. Přidřepneme si ke štěněti a vzbudíme jeho pozornost zmuchlanou papírovou kuličkou. Jakmile se štěně fixuje na papírovou kuličku, odhodíme ji do vzdálenosti několika málo metrů. Nyní se můžeme setkat s několika různými projevy chováni:
· Pes běží za papírovou kuličkou, zvedne ji a utíká s ní pryč.
· Pes následuje sice předmět, ale bez zájmu vedle něj zůstane stát.
· Pes aportuje papírovou kuličku a přinese ji k testovací osobě.
· Štěně se sice pohne směrem, kterým jsme předmět odhodili, ale vpůli cesty ztratí zájem.
· Vůbec nezareaguje.

Při tomto pokusu samozřejmě nejde jen o samotné aportovaní: psi, kteří jsou ochotni aportovat, většinou také ochotně spolupracuji s člověkem. Často je lze použit pro nejrůznější oblasti a bývají poměrně dobře cvičitelní i jako slepečtí psi.

7. fáze testu: Citlivost na nepříjemné pocity.
Chceme-li zjistit citlivost štěněte na nepříjemné pocity, stiskneme lehce mezi palcem a ukazovákem (pozor na nehty - ty nesmíme použit nikdy!) volnou kůži mezi prsty přední tlapy. Pomalu počítáme do deseti a plynule přitom zvyšujeme tlak. Jakmile štěně projeví nevoli nebo se pokouši odtáhnout tlapu, zkoušku ihned přerušíme. Štěňata, která projevují nepříjemné pocity hned nebo bezprostředně po dvou vteřinách, reaguji na nepříjemné pocity citlivěji.

8. fáze testu: Sluch.
K tomuto testu nepotřebujeme nic jiného než starou plechovku a lžíci. Lžící několikrát udeříme na plechovku a pozorujeme, jak štěně reaguje na tento neznámy zvuk. Někteří psi naslouchají, pokoušejí se zvuk lokalizovat a zdroj hluku obíhají se štěkáním. Jiní se nehnou z místa, ale nahlas štěkají. Existují však také štěňata, která se cíleně pokoušejí přiběhnout ke zdroji hluku. Jejich sluch je mimořádně citlivý a schopný lokalizovat zdroj zvuku. Jestliže se štěně schovává nebo vůbec nereaguje, je bojácné, bez zájmu, nebo podle okolností dokonce hluché.

9. fáze testu: Zrak.
Zde je cílem otestovat, jak pes reaguje na neznámé předměty. Volhardovi doporučuji upevnit na provaz velký ručník a pohybovat jím v blízkosti štěněte. Štěňata, která ručník napadají a zakusují se do něj, jsou velmi dominantní a odvážná. Méně dominantní, ale ještě sebevědomá jsou štěňata, která sledují ručník s vysoko zdviženým ocasem a štěkají. Projevuje-li pes zájem a snaží-li se prohlednout si důkladně neznámý přemet zblízka, můžeme jeho chováni hodnotit jako inteligentní. Stažený ocas a útěk jsou problematické reakce.

Vyhodnocení:
Štěňata, která se ve většině testovacích fází projevila jako nespoutaná, odvážná a útočná, mají sklon k dominanci a agresivitě. V nesprávných rukou se z nich snadno vyvinou nekontrolovatelní kousaví psi vzpouzející se lidské autoritě. Takoví psi patři jen do rukou odpovědných a zkušených osob.
Jestliže se štěně břehem jednotlivých fází testu projevuje sice sebevědomě, ale neprojevuje se u něj přehnané dominantní chováni, jedna se podle všeho o psa, který je ochoten uznávat člověka jako autoritu. I ten však potřebuje zkušeného ‚ důsledného majitele, který nedovolí svému psovi, aby mu dominoval. Nezkušeni majitelé psů mívají s příliš sebevědomými psy často potíže, protože jejich výchova přesahuje jejich možnosti.
Štěňata, která se během fází testu projevují jako otevřená, přátelská a s velkým zájmem o veškeré děni, aniž by byla příliš razná a razantní, bývají zpravidla poměrně bezproblémová. Většinou jsou schopna rychle se přizpůsobit nezvyklým situacím a jejich výcvik bývá snadný. Vzhledem k jejich temperamentu vsak mohou přinášet starosti v případech, kdy k rodině patří malé děti nebo staří lidé.
Jestliže jsou v naší rodině malé děti nebo staří lidé, vybereme si raději štěně, které se během testu projevovalo poněkud méně sebevědomě. To se bude stále snažit poslouchat svého pána a jeho výchova bývá zpravidla snadná. Takoví psi se i při styku se slabšími lidmi a malými dětmi projevují jako ohleduplní a opatrní.
Štěňata, která se během testu chovala spíše zdrženlivě, trpí nedostatkem sebevědomí. Později budou neustále vyhledávat úzký kontakt se svým majitelem a v neznámých situacích se budou chovat bojácně. Takoví psi patří do rukou trpělivým a láskyplným majitelům, kteří svého psa nikdy nepřetěžují.
Existují také štěňata, která se během celého testu chovají s naprostým nezájmem. Ta jsou nezávislá a o člověka nejeví nikdy příliš velký zájem. Takoví psi se často i v budoucnu projevují jako svéhlaví samotáři a podivíni, kteří dávají najevo, že svého majitele vlastně k přežití nijak nepotřebují.

Gabriela Metzová
Časopis "Svět psů" 12/1999
(obrázky: ch. st. "ze Šakalího dvora")