Otázka:
Mám sedmiměsíční filu, která stále ještě nemá ostrou povahu. Co se s tím dá dělat ?

Odpověď:
Některé fily dozrávají o trochu později, někdy kolem 12. měsíce. Je také možné, že štěně bylo příliš socializováno. Pokud je vaše štěně zvyklé vítat všechny vaše návštěvy a ony si s ním hrají, jistě z něj nevyroste skutečný hlídací pes. Je nutné štěněti zabránit ve fyzickém kontaktu s cizími osobami, abychom zachovali jeho přirozený obranný instinkt.
Můžete štěněti dát základní výcvik v poslušnosti, brát ho s sebou na návštěvu, na procházky do parku, atd., ale nedovolte cizím lidem aby se s ním mazlili.
Existuje však velmi jednoduchý způsob, který přirozenou ostrost fily podpoří. Uvažte filu na pevném obojku s dlouhým vodítkem a stoupněte si s ní do rohu. Požádejte zcela neznámou osobu, aby se k file přiblížila, zatímco mává čistým ručníkem (ponožkou, hadrem) přímo před jejím čenichem a vydává nezvyklý hluk. Během cvičení musí mít fila možnost vyrazit proti figurantovi a zmocnit se ručníku. Pes musí vždy vyhrát. Tím se vybuduje jeho sebedůvěra. Tréninkový ručník musí být z měkkého materiálu a vždy čistý, aby se pes nezranil. Po chvíli hry na přetahovanou figurant uteče a nechá psa "vyhrát" ručník. Figurant se nesmí přiblížit ke psu příliš blízko, protože by ho pes mohl napadnout. Napadení je v rozporu s tím, že fila byla vždy používána pro obranu. Ve chvíli kdy se figurant přibližuje, dávejte psu vhodný povel (..pozor..), jiný pak když pes začne vyrážet proti figurantovi (..vpřed...). Aby se psu tato hra zalíbila, dejte mu možnost ručník roztrhat.
Na začátku tréninku zachytí pes jen mávající konec ručníku, postupně se však bude snažit získat větší a větší kus. Ručník musí být dost dlouhý na to, aby pes nezachytil i ruku figuranta. Figurant začne s máváním ve vzdálenosti asi 1,5 až 2m, potom uskočí o krok zpět. Ze začátku by pohyb jeho ruky měl být plynulý ale připomínat šermířský výpad a pes by měl ručník snadno zachytit. Vydávejte stále povel a chvale psa, když se snaží ručník zachytit. Čím více se bude hra líbit Vám, tím ji bude mít raději vaše fila. Nezapomeňte psa chválit a také figurant musí být hlučný. Přetahovaná by měla trvat asi půl minuty. Pokud pes sám skončí dříve, začněte znovu. Po půl minutě, když pes "vyhraje" a figurant "uteče", přivolejte psa zpět.
Je třeba dobře vystihnout okamžik, kdy je třeba hru ukončit. Filí povaha je ostrá již od přírody a pokud byste tento trénik přehnali, mohla by být ostrá až příliš. Cílem tohoto tréninku je mít dobře zvládnutého psa, a nikoli zabijáka.

Fila Digest USA - Otázky a odpovědi
Clelia Kruel
Přeložil Martin Vaněček

Prosím, pamatujte že za chování a činy Vašeho psa jste odpovědní Vy, že Vaše fila je tím čím ji chcete mít. Pokud nejste schopni zcela zvládnout ostrého psa, pak o tomto zvýšení ostrosti raději ani neuvažujte.

Náš příběh

Tento příběh píši proto, abych se podělila se čtenáři, kteří chovají psy, o vzácný zážitek. Pořídily jsme si s manželem před osmnácti měsíci štěňátko Brazilské fily. Je to pes a jmenuje se podle rodokmenu Django. Byl rozkošný, velmi rychle ovládal čistotu a pak už jen rostl a sílil k naší radostl. Na různých výstavách se všem líbil pro urostlou postavu a celkově krásný vzhled. Toto všechno ale najednou začal přebíjet velmi negativní jev, a to že pes už s námi nemohl jít na procházky. Nesnesl totiž blízkost kohokoliv kdo šel kolem. Museli jsme ho usměrňovat obrovskou silou, aby se nám nevytrhl. Při jeho váze to bylo už skoro nemožné. A najednou a to docela rychle se z něho stal pes problémový. Začali jsme být nešťastní z toho co bude dál. Shodou okolností léta už odebírám časopis, "Pes přítel člověka" a já jsem v tomto časopise hledala pomoc a také sem jí tam našla. Vydává tam překrásné články o výchově psů pan Ivo Eichler ze Zlína. Dodala jsem si odvahy a zavolala jsem mu, i když jsem nedoufala, že bude možnost si pro mne udělat čas. Byla jsem překvapena, pozval mne, manžela i psa domů. Tam jsme se dohodli, že nám tento pán pomůže psa zvládnout a usměrnit. Sepsali jsme smlouvu a náš Django zůstal u manželů Eichlerových, s tím, že tam bude asi dva měsíce. Pak jsme odjeli zpátky do Prahy, kde bydlíme.

Pan Eichler nás po telefonu skoro 2x týdně informoval, jak jeho výcvik pokračuje. Brzy jsme poznali, že tento člověk se svým melodickým hlasem, zlatým srdcem a bohatými zkušenostmi, si dokáže podmanit i toho nejdivočejšího psa. S úžasným klidem a nepředstavitelnou trpělivostí dokazuje nemožné. Dva měsíce utekli jak voda a pan Eichler nám psa dovezl osobně až domů, abychom se mohli v jeho přítomnosti opět se psem setkat. Nevím, jak to vyjádřit, ale vypadalo to, že nám přivezl úplně jiné zvíře. Pes poslechl na slovo. Na lidi už neštěká a chodí poslušně při noze. Jeho divokost je potlačena. Nebudeme nikdy tomuto vzácnému člověku vděčni dost za to, co udělal proto, aby se z našeho psa nestal postrach. Proto tento článek je zároveň díkem, panu Eichlerovi za obrovskou lásku ke psům, a za velké porozumění duši zvířete.

Mnoho zdaru jeho dalším úspěchům přejí manželé Kovalovských.

Poznámka:
U tohoto psa zůstala zachována jeho charakteristická povaha fily, pouze byl zkorigován jeho nezměrný temperament a pocit nutnosti hlídat své majitele i v situacích, kdy to nebylo zapotřebí.
Je opravdu málo odborníku výcvikářů v kynologii, kteří akceptují povahu fily a přitom dokáží psa zklidnit a naučit "dobrému chování", aniž by zasáhli do její povahy.
Můžeme jen doporučit všem začátečníkům aby byli ve výchově svých psů důslední a v době puberty obzvlášť. Také doporučujeme výbornou knihu od Ivo Eichlera: "Problémové chování psů". V této knize je velmi dobře popsáno jak zvládat problémové situace a jak odstranit zlozvyky u psů.

Výchova psa
- pes acociál

Následující body výcviku si jistě rádi přečtou ti z čtenářů, kteří mají problémy se sociálním chováním svého miláčka. Mnozí z nás si totiž neuvědomují, že když například šestitýdenní štěňátko odeberou od matky a zbytek života pes tráví uvázán na vodítku jen proto, aby nám nekomplikoval život, pak i zde dochází k některé z forem (byť i částečné) sociální deprivace. Těžko se pak můžeme zvířeti divit, že napadá každého většího psa a reaguje nepřiměřeně. Nikdy totiž neměl příležitost poznat hranice svých možností stejně jako to, co si k jiným psům, ale často i lidem může dovolit.

Pro výcvik sociálně deprivovaného psa doporučuji následující postup:

· Cesta výcviku, na kterou jste se vydali, se skládá z malých krůčků a velmi pomalých výsledku.
· při výcviku využíváme vždy předchozí únavy psa.
· Cvičíme v době snížené aktivity zvířete. Nejaktivnější je pes ráno, večer a za bouřky.
· Dbáme na to, abychom v jeho přítomnosti vystupovali výrazně sebejistě (pes "čerpá" z naší jistoty).
· Psa můžeme utlumit i zasycením, ale tato technika je vhodná jen pro zkušené cvičitele. Při přílišném přesyceni může dojit, zvláště u velkých plemen, k torzi (převraceni) žaludku.
· Zásadně používáme "donucovací metody" .Název metody nenaznačuje, že bychom snad psa mlátili, ale jedná se o fakt, že psa nutíme svou důsledností k vykonaní cviku. Používáme při tom rozkazovacího tónu a sebevědomé mimiky ( obojí všichni savci velmi dobře rozlišují). Jednáme razně!
· Při výcviku psa jednáme důsledně, ale často činnost přerušujeme. přestávky využíváme, abychom psa konejšili a uklidňovali. Jakýkoli i sebemenší pokrok výrazně odměníme a to jak pamlskem (pokud jej přijme), tak i pochvalou a hlazením psa.
· Připravte si kvalitní vodítko a pevně utažený obojek. Na vodítku seznamujte psa s novým prostředím. Uklidňujte jej konejšivým hlasem. Postupně jej záměrně voďte do náročnějšího prostředí
· Jakmile si na toto prostředí zvykne, začnete pozvolna s výcvikem v cizím, nerušeném prostředí (Chůze u nohy, sedni, lehni, zůstaň apod.). Zde budeme využívat skutečnosti, ze pes tyto cviky zná ze svého teritoria, ze zahrady. Pokud vidíme pokrok, začneme s rozvahou postupně využívat všech rušivých vlivů, které na psa působí přestože je pes rušen, procvičujeme poslušnost. své nároky na obtížnost a přesnost cviků následně zvyšujeme.
· Častým opakováním dosáhneme kýženého cíle - ovladatelnosti svého psa v cizím prostředí.
· I v případě, že dosáhnete slušných výsledků, pamatujte, že při přerušení opakováni výše uvedeného výcviku (například na půl roku) můžete u takto postiženého zvířete začínat znova od začátku.
Tuto techniku, kterou jsem si dovolil nazvat metodou malých krůčků, doporučuji především průměrnému chovateli. Zkušený cvičitel může jednat jinak a nepochybně vychází ze své vlastní individuální praxe.
Já osobně zmíněný problém nejčastěji léčím šokem. Předem a po zralé úvaze si naplánuji cestu ranním (více obsazeným) autobusem do města, kde vystavím psa ihned nejsložitějším a nejrušivějším vlivům. Zde využívám ochranného útlumu, který u takto zatížených zvířat velmi rychle nastává. Příroda tímto útlumem chrání savce před psychickým přetížením. Se zklidněným psem střídám prostředí, kdy ho zavádím jednou do ticha parku a později se vracím do stresu přecpaného tržiště. Svou rozhodností stejně jako pochvalou pochopitelně nešetřím. Tento výcvik trvá denně i s cestou hromadným dopravním prostředkem zpět zhruba tři a půl hodiny. Výsledky se dostavují velmi rychle.
Přestože se může zdát citlivým lidem s menší zkušeností tento způsob málo humánní, dopracoval jsem se k této metodě veden cílem co nejrychleji umožnit pejskovi hodnotný, radostný a plný život. věřte mi, že pes, který není schopen se stravně zařadit do psí i lidské společnosti, kvalitní život nemá a s ním ho nemá ani jeho pán. přestože jde o osvědčenou techniku, důrazně opakuji, že tuto metodu si mohou dovolit jen zkusení, případně profesionální cvičitelé. Ostatním doporučuji, aby se drželi výše uvedených bodů. Věřím, že i tak dosáhnete pozitivních výsledků, ale nezapomeňte, že pokud již zklidněného a tímto vyrovnaného psa přestanete brát do rušného prostředí, velmi rychle vše zapomene a jeho jednaní se vrátí znova na počáteční úroveň.

Své dotazy pište na adresu:
Ivo Eichler - Ostrata 35, 763 11 Zlín
Vybráno z časopisu "Svět psů 3/99"